Tayang An

RISHA
TAY // ISKRA

Even in the ashes there will be a few sparks.

26 JACKSON WANG

VELIKII KNIAZ

#bd3208

PAŠERÁK

MATKA - Shen An – Matka byla jeho celkem silným vzorem v nezávislosti na vládě a také v odporu proti bohatým pánům, bylo jedno jakých. Shu nebo Ravka? Všude bylo bohatství stejné, dělalo z pánů bestie. Její smrt jej částečně srazila na kolena, ale kvůli bratrovi se nenechal takovou věcí zlomit, protože věděl, že nikdo jiný se o ně nepostará. (Mrtvá)
OTEC - Andrei Artemovich – Viděl jej jen jednou, když mu bylo asi pět. Většinu věcí o něm si pamatuje ze slov matky, nebo z doslechu Ravských lidí. Ovšem v Shu Hanu zrovna na něj chválu neslyšel, sám doufal, že se do Ravky dostane, aby jej mohl vidět a byl by v bezpečí, zejména poté co zjistil, že je grisha. Ale jako prostý nuzák se nemohl setkat s carem, když před rokem zemřel, tak za něj pouze zapálil svíčku. (Mrtvý)
BRATŘI - Wutan An – Bratr z matčiny strany, na rozdíl od jeho Ravských sourozenců má tohohle rád, má k němu vzhledem k jejich minulosti blíže a více na něm uplatňuje ochranitelský pud. Někdy by jej sice nejraději přerazil, ale nemůže si představit, že by jeho bratra někdo unesl do otroctví, nebo zabil. Rodina je krev a mstí se krví. (Živý – Spoluvlastní krčmu v Ravce.)
Gavril Artemovich – Starší bratr, kterého zrovna nemusí, střetli se během života jen několikrát a pravděpodobně ani jeden o sobě nemají to nejlepší mínění. Gavril si dokonce myslí, že je Tay po smrti, což je dobře, neboť by se mohl pokusit jej pod tu zem dokonce poslat. Tay nestojí o to, aby se jeho bratři dostali na trůn a tím se pro ně stává nepřítelem. (Živý)
Maks Artemovich – Ačkoliv s ním měl lepší vztah, tak nemůže říci, že by s ním byl za dobře. Mohl za to vliv jejich matky, která Tayem opovrhovala. Maks je však celkem ještě mladé pískle, které může být kdo ví jak egoistické, ale podle Taye se dá stále ohnout jako železo ve výhni. Maks ví, že Tayang žije. (Živý)
TETA - Huang Taban – Svatí ví, že k této ženě neměl žádný vztah. V současné době je rád, že nežije, ale nikdo si s její smrtí moc nepomohl, neboť na trůn nastoupil její syn. Nemůže pochopit její jednání s grishami, proto se snaží vyhnout jakékoliv spojitosti s ní. Ani jeho matka o ní nikdy nemluvila dobře, tudíž neměl zde získat pozitivní názor, pokud kdy nějaký byl. Lidi žijící v chudobě zrovna láskyplným pohledem nepřekypovali. (Mrtvá)
OTCOVSKÁ FIGURA - Yagi Katsu – Byl jeho otcem, kterého neměl, sice se mu nevěnoval jako většina rodičů, ale může za to, jak dobře umí míchat karty a zacházet s nimi. Společně s jeho bandou, která nad nimi měla po smrti matky rádoby dohled, jej vzdělával v tom nelegálním slova smyslu. Je mu vděčný za každý trik, co jej tento muž naučil a občas říká svému postupu po jeho památce: yagování. (Mrtvý – zastřelen Fjerďany)
DŮLEŽITÁ OSOBA - Elisaveta Tsaplina – Eli byla takové příjemné Ravské kvítko, které do jeho života vneslo sílu grish. Byla vlnostrůjkyní a opravdu to s vodou uměla. Předávala Tayovi všechny informace, které měla z Malého Paláce odkud dezertovala. Žila jako vyvrhel společnosti a skrývala se, proto byla vhodnou společností pro Taye. Ovšem na svoji spolupráci v nelegálním živlu doplatila, poté co byla vtažena na loď nepřátelských otrokářů, kteří jim přišli na jejich záchranářskou akci. (Mrtvá – podříznuta otrokáři)

188CM

69KG

ZLATÁ

HNĚDO-ČERNÁ

Pokud si myslíte, že ho znáte myslete znovu. Tayang, svým vlastním jménem Arseniy Artemovich, není zrovna otevřenou knihou, navzdory tomu, že se tak jeví. Je společenský, vyhledává společnost lidí na stejné úrovni a rozhodně nepatří mezi snoby, kteří by se museli povyšovat nad ostatní. Nuže, je trochu bastard, pokud to chcete vědět, doslova. Nejen, že je stejně jako jeho bratr levobočkem zesnulého cara, ale taky je sám sebou a rád hraje karty, kdy okrade kohokoliv o cokoliv. Jeho ruce jsou v kartách hodně rychlé, vymění Vám je přímo před nosem, aniž byste viděli, že se pro novou natáhl. Nemusí mít svůj balíček karet, aby to dokázal, stačí mu jakékoliv, i ty, jaké nikdy neviděl a necítil. Má pro karty vrozený talent, jenž se nezapomíná. Jelikož se učil od mistra v kartách, sám však svého učitele nemůže už porazit, ne nijak velkolepě, aby naplnil slova, že mý žák přelstít mistra, protože Yagi je už mrtvý.

Může si na něj leda tak připít, ať už nějakým vínem, nebo kvasem. Není ani vybíravý co se jídla týče, protože v chudobě sníte kde co, až na krysy, ty by zrovna nepovažoval za poslední možnost ‚co si dám k jídlu‘. Má rád ryby, ale raději ještě ochutná nějaké to ovoce, třeba fíky. Nepohrdne, ale ani jiným kusem jídla, které by se mu mohlo dostat ze Shu Hanu na talíř, bohužel pro chudobné lidi tam toho moc není. Dost možná ty krysy. Ravskou kuchyni má rád jen z části, co je moc tučné mu škodí, zejména pak i extrémně sladké dezerty a přebytek mléka. Sladké si klidně dá, ale s rozvahou. Třeba takové sladké pečivo, které se peče v Ravce mu chutná. Nebo míchaná vajíčka, ostatně; najíš se jen z toho, co máš, že? Nebo co si dokážeš sehnat. Nevadí mu se ani najíst v nějaké podivné, dost možná závadné putice v Ketterdamu, kde nevíte, co vlastně jíte, ale můžete tam potkat i skvělé ryby. Občas se tam zastaví, neboť má jisté dluhy a potřeby plnit zásluhy v zachraňování grish, inu je doma všude.

Tay se obvykle spoléhá na svoji inteligenci a taky zlodějské ruce, ale pokud nemusí krást, koupí si cokoliv. Nemluvě jen o jídle, ale taky o věcech. Je poměrně zručný, co se výroby zbraní týče, neboť se mu to hodí. Není vynálezce, ani grisha řemeslník, ale vyrobit ze železa a lana kotvu, kterou se pak někde šplhá? Přesně, to je jeho věc. Pro potřebu bytí, opravdu nemá zbytí si opatřit něco svého, co ještě nikde neviděl, je sice horká hlava, a tak by mu mohly papíry shořet pod prsty, když by se pustil do plánů, co nevyjdou hned. Život si jej vycvičil tak, aby to nevzdával a šel, dál, proto nenechá padnout na kolena ani Vás.

Jeho mandlovitě tvarovaná očka mají ostrý konec, často na Vás bude koukal přes tmavé řasy, které kontrastují s jeho zlatými kukadly, ty poukazují na jeho Shu původ, nemá z Ravkanů vlastně nic, jen to, že není úplně jak lehoučký, jako ostatní Shu. Zlatá vypadá i příjemně za asistence jeho ohně, který zvládá ovládat. Musel se vše naučit sám, neboť odmítal byl členem armády, která by jej zkazila. Naučili by jej přepychu, ale taky by mu nic nedovolili. Inu proto se i snaží od tohoto nešvaru, který aktuálně vede Egorov, grishi zachránit. Není to sice tak hrozné jako otrokářství, které probíhá v Ketterdamu, nebo sem tam i jeho rodné zemi Shu Hanu, pokud Vás nerozpitvají jako žáby na stole, ale i tak mu to vadí. Je to pochopitelně lepší než ‚soudní systém‘ Fjerdy. Tyto velké věci jsou nad jeho síly, pokud může, cestuje kamkoliv, kde jej potřebují, aby pomohl komukoliv i za zlomek odměny. Ovšem nemyslete si, že udělá něco zadarmo, takové bulíky si už dospělý Tay nenechá věšet na ten jeho hezký nosánek, jenž je štíhlý, dlouhý, ale na konci má malý hrbolek, nazvěte to klidně i kuličkou. Prostě to tam je. Klidně jej nakrčí tak, že se mu udělají vrásky až na kořenu nosu, táhnou se pak až k obočí. To je většinou nějak upravené i kdyby za pomocí břitvy, nejí tolik štíhlé, je celkem husté a tmavé, ale nepůsobí masivně. Šikmo od nosu se přes oko vždy obočí v onom úhlu láme ostře dolů a dodává tak na výraznosti jeho očí.

Je celkem drzý, aspoň to o něm říkají, ale má díky tomu jiskru v oku. Snad jste si nemysleli, že získal tuhle přezdívku jen díky tomu, že ovládá ohýnek? Pfff, amatéři. Nebyl by to on, kdyby se Vám náhodou nevysmál do tváře, protože Vás obere o peníze v kartách, nebo na něj nedej božínku vytahujete křivdy vycucané z prstů na pravé ruce. Není zastáncem násilí, ale pokud ho naštvete donutí Vás rozmyslet si co říkáte. Pochopitelně Iskra není pacifista, jednou byl chudákem, tak se naučil jako jeden z nich chovat, rvát se a bojovat o holý krk. Zejména mu jde boj s čepelí, kterou má přímo z hlavního Shu města, kam se jednou podíval a víckrát nechce, nebylo to nic, co by jej, kdo ví, jak nadchnulo a taky, nechtěl smrdět příbuznému pod nosem. Čepel je to ostrá, je vytvořená navzdory původu z části z grisha oceli.

Nejvíce boj využívá k ochraně a to kohokoliv, koho zrovna má pod svými ohnivými křídly, ať už jde o bratra, nebo jiné grishi, které potřebují v nouzi pomoc. Nebojí se porvat o peníze, nebo jakýkoliv jeho majetek. Kromě boje s čepelí je dobrý v boji samotném na blízko, kdyby nebyl, asi by tu už reálně nebyl stokrát. Není profesionál, má se pochopitelně co učit i on dostane naklepáno, proto se snaží do toho v nouzi vtáhnout malou vědu. Jak bylo řečeno neopustí Vás, to se přátelům v boji, nouzi nedělá i za cenu nejvyšší. Je maličko sebevražedný idiot, který se nevzdává. Co mu nejde, je střelba, umí mířit a střílet z kuše, ale jinak je na to levý, nikdy to nepotřeboval, jediné, co potřebuje je mít cíl v zorném poli kvůli schopnostem.

Jeho schopnosti jsou obecně omezené, kvůli zranění z ramene už není tak flexibilní jako byl, unaví se během lezení, boje i samotného užití grisha schopností, poté jej ruka bolí, často i brní, nebo je paralyzovaná na desítky minut. Zranění je patrné i na pohled, pokud se svlékne, našli byste tam neustále se tvořící modřiny a špatně srostlou kost, která to celé může mít na svědomí. Jinak se zrovna množstvím jizev pyšnit nemůže, neměl jich nikdy tolik, aby mohl říct, že je zjizven životem. Tak akorát pár z bojů, jako jsou řezné, jinak sečné, střelné a taky pár menších spálenin. Nebo od rvaček. Ty jsou téměř neviditelné, byť šlo o rozražená obočí, hlavu, nos, taky zlámané prsty, nebo rozbitý ret. Má i nějaké psychického rázu, ale nikomu nevěří natolik, aby se o ně s ním podělil. Pochopitelně je tu jeho bratr, ale právě Tay je ten starší, tudíž by neměl mladšího zatahovat do svých problémů, které by mu mohly život poničit.

Má svého bratra nejradši, k ostatním nechová tak vřelý vztah. Maks je po něj sice lepší volba než Gavril, který se prostě a jednoduše chová jako dement první třídy. Kterým je, neboť první třída a prostě vyšší třída mu je souzena, podobně jako Tayangovi který o ni nestojí, jeho hlava nemusí mít korunu, aby něco změnit. Když jeden chce, udělá divy, i když určitě ne tak rychle jako ti, jejichž hlavy jsou zdobeny drahokamy, za které byla prolita krev. Ovšem, pokud byste mu dali na výběr, zda na trůn má usednout on, nebo jeden z jeho bratrů, tak řekne, že raději nikdo.

Chamtivost není jeho předností, možná byste našli trochu lakoty, která je pro bývalého chudáka typická, jak bylo řečeno, musel si vše vydřít rukami, a to mu dalo nepěkně zabrat v povaze, která se zocelila, ale jednou taky praskne; na starý kolena. Jeho předností není ani ulhanost, lže jen když potřebuje něco získat, nebo se odněkud dostat živý. Má pochopitelně hodně vad, jako rychlé ruce ve zlodějině, pohlednou tvář, která láme ženská srdce vejpůl a zakopává je pod nejbližší postel. Mohl by asi zlomit i mužská, ale tohle nezkoušel, jen jednou hrál na někoho takovou šarádu. Je pomstychtivý až za hrob, nedokáže nikomu odpustit nic, ani tu nejmenší křivdu, nebo nepříjemnou pomluvu, která poškodí jeho či blízké. Pak Vám zmaluje ciferník, že se nepoznáte ani v rakvi, když Vás přijde oplakávat maminka. Kromě toho má dobrou paměť, ta mu s pamatováním křivd pomáhá, tudíž jej nezajímá výmluva: Řekl jsem to před pěti lety jako legraci. Zapomeňte, tohle Vám neprojde. Můžete to zkoušet, ale nemá trpělivost vola, spíš těkavou jako výbušné plyny.
Nedal by ruku do ohně za to, že jej někdo má v současné době rád, spíš víc lidí jej nesnáší za to, že jim ukradl grishi, nebo podpálil podnik za jejich nekalosti. Každopádně má pár známých v Kerchu, na hranici Fjerdy a taky v rodném Shu Hanu. Je tedy možné ho potkat kdekoliv i v Ravce, kde tráví tak akorát času.

‚Svatí nám pomohou‘ – Jen to ne, tyhle sem netahejte, není věřící a v Sankt Alinu nevěří, neboť jemu nikdy za její život, neživot nepomohla, a právě díky její existence a taky Temnyjove se Vrása rozrostla, nemůžete mu tedy odpor ke svatým mít za zlé. Možná někdo jednou změní jeho názor, ale spíš ne. To by musel být opravdu zázrak, svým způsobem věří v hodnotu peněz, bratrského pouta a přátelství. Je totiž celkem komunikativní, neznamená to, že Vám bude ihned věřit, ale za zkoušku nic nedáte.

Je celkem vysoký, nemůžete ho díky dobře stavěnému tělu přehlédnout, zejména díky Shu vzhledu, který se nesnaží zamaskovat. Oděný chodí tak akorát, tmavé barvy – hnědé, zelené, občas něco do modra, nebo oranžova jako doplněk, bílé košile a taky pevné kožené oblečení, za které se nebojí obětovat rubly. Není ochotný platit za saténové a jiné látky, po kterých prahnou ženy. Pochopitelně nemá keftu, ačkoliv by se mu hodila, místo toho má neprůstřelný materiál našitý do koženého kabýtu, který nosí, a to vše díky řemeslníkovi z Ketterdamu, tato milá slečna mu za pomoc dala kabát dárkem. Kromě křesadlových prstenů žádné jiné nemá, na krku má přívěšek ze syrového černého křemene, či onyxu, neví přesně co to je, ale rád to nosí. Možná je to uhlí, kdo ví, každopádně to nebarví. Má však pár dírek na náušnice, které rád nosí.

OBLÍBENÉ
Hazard (Zejména karty)
Fíky
Fjerdští vlci

NEOBLÍBENÉ
Volkry

Bohaté pány

Narcismus

ZEMĚ - MĚSTO

Everyone has a secret…
Narodil se do obyčejné rodiny s neobyčejným původem, vlastně do neúplného celku, který se nikdy nestmelil a zůstal rozpadlý jako čajový šálek poté co někomu upadne na podlahu. Jeho matka utekla z přepychu a hlavního města, sama věděla, že nemá přímo nárok na vládu a taky o to nestála, nebyla jako její sestra, která po moci prahla. Inu proto unikla spárům zla, ponechala si pouze titul hraběnky, ale víc už nic. Žila v chudobě, odkázána na sebe, nebo případnou dobrosrdečnost druhých, která už v tak chudém Shu Hanu nebyla moc velká. Lidé by měli to srdce pomoci druhému, ale ne někomu, o kom se šuškalo, že má dítě s carem, ale taky díky neutuchající chudobě. Ano, přesně dítě s carem, Tay vlastním jménem Arseniy se narodil do kříženecké rodiny, která by upřímně ani existovat neměla. Byl to úlet, nebo snad jen nějaký hloupý vtip, že si car začal s mladou Shu Hankou, na kterou narazil při jednom nečekaném diplomatickém jednání, které celou situaci s válkou nikam neposunulo.Být členem takovéto rodiny, bylo jako mít na zádech terč. Jeho otce v zemi nenáviděl i prach na cestě a kdo mohl tak si při zmínce o něm odplivl, proto se to jeho matka Shen snažila zatajit. Ale znáte to, pomluvy jsou pomluvy a šíří se rychle. Proto už i jako malé dítko zažil různé odsuzující ksichty spoluobčanů v chudé čtvrti, kteří jim pohrdali. Nechápal to, neměl jim to proto za zlé, ale začínal si toho s přibývajícím věkem víc všímat, stejně jako toho, že jeho matka tvrdě dřela, aby je uživila.Když mu byli tři roky, narodil se mu mladší bratr, carův syn číslo dvě, aspoň z té bastardské stránky. Pro malé tříleté dítko to nebylo zatím moc velké terno, přesto mu bylo jasné, že pro svého bratra obětuje cokoliv, co bude mít, aby jej ochránil. Aspoň tak to žvatlal mámě, většinou to moc smysl ani v Shu jazyku nedávalo smysl. Tay neměl ponětí, že má staršího bratra z otcovy strany.Bylo nebezpečné podstoupit cestu do Ravky, ale matka obětovala část šperků, aby se dostali do země patřící carovi v bezpečí. Měla schovanou další část, která jim měla pomoci se dostat nazpět, přeci jen věděla, že zde nejsou vítaní. Neměla však tušení, že nebude vítána ani ve Velkém paláci. Carice při zmínce o dětech nabrala žhavou barvu, z uší jí lezla pára a div někoho nezardousila jako hladová lvice. Car byl zaskočen, ale o Tayovi už věděl, řekla mu to ihned poté co zjistila, že očekává dítko. Ale co s druhým synem? Ten si mohl ponechat hraběcí titul, pokud přežije, bylo otázkou, zda ten Shu, nebo dostane Ravský.Malý Tay se potuloval po chodbách paláce, když vrazit do osmiletého chlapce, tady o tři roky staršího jedince. Pětiletý Tay se na něj usmál, ale dostal jen odsuzující pohled: „Proč je v našem paláci krysa ze Shu Hanu matko?“ Zeptal se jí, když se na něj žena z velkých, pozlacených dveřích vyklonila. Její otrávení bylo vidět i slyšet: „Nech toho nuzáka být, za chvíli vypadnou.“ Odvětila. „O chudé lidi z jiných zemí se nestaráme a vůbec se jim nedíváme do očí,“ dodá žena přísně. Tay k ní vzhlédl a jeho zlatá kukadla se vpila do jejích očí. Tayova matka jej odchytila na chodbě, chytila jej za ruku a s druhým synem v náručí jej táhla pryč. „Nikdy se sem už nevrátíme.“ Špitala, Tay nikdy nezjistil, co jí řekl car, ale pamatoval si zlomený zvuk jejího hlasu. Ještě jej občas do teď slyší, když spadne na zem krásně řezané sklo.

I will definitely protect him…
Mít mladšího bratra je víc než mít poblíž sebe jen malou usoplenou věc, která Vás bude tahat neustále za vlasy, žužlat rukáv, nebo prostě jen jíst, kakat, brečet a spát. Tay si to uvědomil rychle, když byl nucen už jako malý pomáhat matce s prací, případně nosit dítě na rukou, dokud nepřestalo brečet. Shen se totiž musela postarat o oba chlapce, ale tak trochu i o sebe, zapomínala někdy na to, že sama musí jíst, spát a nejen pracovat. Chodila domů unavená a často velmi hladová.Sáhnout na Wutana se nikomu za celou historii existence bratrů nevyplatilo, protože stejně jako matka brání své potomky, tak se bratři brání navzájem. Být dítě z chudé rodiny, která sice nějaké mění má, ale střeží jej, aby aspoň děti měli lepší budoucnost, není nic moc a ostatní děti dokáží být kruté. Ovšem pěst dopadající na tvář? V tom je něco uspokojujícího. Tay občas zmlátil některé děti, které se na jeho mladšího brášku špatně podívali, nazvali jej hanlivě, nebo se snad rozhodli na něj sáhnout. Když se provinili útokem, vrátil jim to Tay i s úroky. Někdy i ty rány právě kvůli mladšímu uličníkovi schytal, ať už šlo o ty fyzické, nebo slovní obvinění. Podle něj je lepší sem tam stáhnout něco na svůj hřbet a ulehčit druhému, pokud Vám na něm opravdu záleží.„Je dobře, že tu pro něj jsi, ale neupozorňujte na sebe.“ Snažila se je oba navést matka na tu správnou cestu. Tayang nechtěl děti zbít bezdůvodně, ale podle něj oko za oko v tomhle bylo víc než férové. Kdo něco chtěl, musel si to umět vzít, a to přitahovalo problémy tehdy, kdyby jen věděl, jaké problémy jim to bude dělat v budoucnu, byl by víc opatrný. „Budu tu pro něj vždy, udělám cokoliv proto, abych jej ochránil.“ Pověděl jí tehdy hrdě v osmi letech.Vyrůstat s bratrem, bez otce nebyl med, protože výchova se opírala o to, co viděl na Tayovi nebo skupince mužů, která se sem tam poblíž jejich prostého domovu vyskytla. Viděl je nosit rudé šátky na tvářích, nebo masky, inu až později se dozvěděl, že se jmenují Rudí Ďábli, ale to, co dělali mu nikdo neřekl, pro něj to byli jen ti muži, kterým matka dávala sem tam mince, nebo jídlo. Platila jim za ochranu a také to, že nikdy nevykradou její dům, nenapadnou ji či její syny. Byla totiž v jejich teritoriu a chudá města byla v noci jako lepkavá pasta pro vosy všeho kriminálnického druhu. Yagiho si už všiml dávno, byl šéfem celé jejich malé organizace a pokud se jim dařilo, nechával chlapcům něco schovaného v keřích na ulici, aby si to vyzvedli, jakmile padne noc. Proto se jej ani jeho skupiny Tay nebál, ale nikomu to nesměl říci, co pro ně Rudí Ďábli dělají.

After all, every man is the son of a woman…
Udržet pomalu dospívající mladíky je celkem těžké, zejména pro jednu ženu a mít v domě dva syny, kteří jsou jako neposedný plamínek a meluzína v komíně? Všechno jde, když se chce, ale za jakou cenu? Někdy za tu nejvyšší. Matka se jednou vydala na cestu za Pravé moře, které chlapci znali z map, nebo z přístavního města, ale nikdy jeho sílu neochutnali. Tay na loď vždy chtěl, vlastně chtěl jet i s matkou, ale ta mu plavbu zamítla se slovy: „Musíš hlídat bratra, je ještě malý.“ Kladla mu na srdce další věci, neboť věděla, že se vrátí až za několik měsíců, cestování na lodi nebylo, kdo ví jak rychlé a ani spolehlivé.Kdo však mohl vědět, že se stane to nejhorší, co by dva malé chlapce mohlo potkat? Během cesty na moři se matce nepodařilo zůstat v utajení, kdy se ji muži na lodi rozhodli zajmout a proč neprodat Shu ženu do nějakého domu, kde by si na ní mohli brousit zuby jiní. Nebo tomu, kdo dá víc peněz. Shen nebyla zrovna ženou, která by něco vzdávala jen tak, ale taky nechtěla pomyslet na to, že své syny už nikdy neuvidí, ale jediné, co si neuvědomila bylo to, že pokud unikne z lodi, má mrzkou šanci přežít. Ale vše znělo lépe než být zneužitá, považována za špínu, být otrokem a něčí věcí. Proto skočila do vody z lodě, ale po několika hodinách si drobou ženu moře vzalo a její plíce skončily naplněné vodou. Zanechala v rodném hnízdě dvě ptáčata zmatená samotou, která se vše dozvěděla až později…Tay tomu nejprve nevěřil, ale jak šly hodiny, dny tak si to musel do mysli vepsat na stálo, že se máma už nikdy nevrátí. Pochopitelně to jím otřáslo, ale měl na starost mladšího bratra, nemohl se na vše vykašlat, co by dělali? Zemřeli jako hladoví psi? Ne, tohle by máma určitě nechtěla, ale pro 11letého to byl celý nový svět. Měl znalosti z dětství, protože se o bratra staral pořád, ale i tak, měl strach z každého nového dne co měl přijít.Usmálo se na ně štěstí až tehdy, když se Rudí Ďábli jednoho dne přihnali k jejich domu a Yagi do domu vnikl oknem, aby jim nabídl možnost bytí s nimi, pochopitelně nic není zadarmo, a tak jim nabídl možnost jídla, místa na spaní za práci. Tohle byl počátek nového světu teprve a skrýval v sobě mnohé poklady, ale taky hluboké a temné studny.

If given – take it; if beaten – run away…
Rudí ďábli byli novou rodinou, která jim přinesla do životu víc než nabízená samota. Měli možnost nabýt samostatnosti pod křídly jiných, zkušených, s nimiž se život také nemazlil. Puberta v takovémto případě byla divoká a často i bolestná, pokud bylo něco špatně, někomu mohla jedna klidně přiletět a nebylo jasné z jakého směru. Tay se stále o svého bratra staral, tak, jak se to od staršího očekává a je to vhodné. Nesměl však zapomínat na sebe, proto se od prvního dne pohyboval poblíž Yagiho, který jej nakonec zasvětil do umu karet. Chlapec měl rychlé ruce a taky úsměv, jenž uměl kde, koho rozptýlit. Pronikavé oči, kam se Ravkani nepodívají, neboť by je mohla Shu verbeš uhranout. Nebyl proto důvod, aby přemýšlel učitel nad změnou učně.Snažil se pro bratra být dobrým vzorem, ale taky je musel nechával ‚doma‘, když odcházeli za hranice do Ravky, aby kradli. Sháněli to, co v Shu Hanu prostě neseženete, nebo našli nové možnosti prací, aby si vydělali něco málo. Shu Han byla krásná země, plná umění, zejména v hlavním městě, ale taky jí otřásala v základech chudoba. Lidé si však nedovolili vzdorovat, kdo by se chtěl stavět tamní armádě? Tay často zkoumal mapy města, copak si asi jeho drahá teta chystá na léto, zimu…další měsíc? Nebo snad hodinu? Bude trýznit další lidi, kteří byli odlišní v tom, jak vypadali? Co uměli? Měl proti nim prostý názor: Dokud mi neublížíš, neublížím já tobě. Bylo jedno jak to myslel, ale dostával svého slova a pokud narazil na zmatenou grishu v lese, poslal ji jiným směrem, než byl Shu Han a jeho temné kouty. Neměl ponětí, že tohle dělá i skupina, které byl součástí.Zdokonaloval se v kartách, jazyku, ale taky kradení. Nebyl straka, vybíral si, co ukrade. Není vše blyštivé, co je cenné. Byla to tehdy noc, když seděl pod starým bambusovým mostem, který byl i přes svoji materiální stavbu hodně mohutný, a tak dovoloval se skrýt před vojáky a jejich ostřížím zrakem. Nebyl zde sám, naproti němu sedělo několik dalších lumpů, gamblerů, kteří chtěli prohrát i to, co neměli. Tay se usmál, když pokládal výherní karty na stůl: „Nemáš dneska den, co mazaný jeřábe?“ Promluvil na mladíka, který svoji přezdívku získal kvůli tmavému tetování na krku, které vyobrazovalo mocného ptáka. Jenž podle legend dokázal sbírat duše, stejně jako tento mladík zabíjel lidi pro peníze. Mazaný jestřáb se však neusmál, zamračil se na Taye a přisunul mu váček se zlatými mincemi.„Měl bys sem přestat chodit.“ Podotkl starší muž, když se Tay protahoval uličkou od mostu. Nechápavě pozvedl obočí a pokrčil s úsměvem rameny. „Hra je hra starče.“ Mávl na něj rukou, vždyť mu bylo sotva 16 let. „A peníze nepadají ze stromů, ani nerostou ve vodních záhonech.“ Notoval si Tay, dokud jej někdo nevtáhl do budovy. Bylo to o pár desítek metrů dál, když už se chystal vydat k řece a loďce, aby se přesunul po vodním kanále až k místům, odkud se dalo přesunout nepozorovatelně k jejich domu.„Dneska se ti nedaří.“ Smál se na něj Jestřáb, když mu uštědřil několik pořádných ran do tváře, ani jeho kolegové jej nešetřily. Kdo nedržel tak mlátil, kdo držel tak kroutil ruce dozadu. Měl pocit, že mu vykloubí rameno, jak jej svírali a div mu ruku nelámali v lokti. To až nůž, který prošel látkou a masem do těla, vzbudil v samotné Shuancovi grishu. Stačila troška zloby, mnoho bolesti a strachu, který jej obklopil, nechtěl umřít, chtěl se vrátit k bratrovi i když jej to mělo stát všechny vyhrané peníze. Nebude jej tohle stát krk. Bezmyšlenkovitě se mu povedlo pohybem ruky využít ohně z lampiónu, který visel venku před oknem, vtáhl jej dovnitř a jestřáb vzplál. Ale nejen on, i celá místnost, jak oheň zuřil a vše suché, vyprahlé v opuštěném domě začalo mizet pod tlamou plamenů. Tay unikl oknem, když mu chytil jen rukáv košile, jak vyšlehly plameny oknem.Bál se, hodně se bál. Tohle nemůže přeci být pravda? Skrýval se v lesích, kde se nakonec skrýval i jeh bratr společně s ním. Nemusel, Tay by pochopil, kdyby k němu začal chovat zášť, a dokonce jej nahlásil, ale nestalo se. To jejich pouto svým způsobem ucelilo. Nehrozilo, že by se mohlo snad přetrhnout. Nebyly to lehké časy, Yagiho trpělivost nebyla tak silná, aby nezačal zuřit, když se mu dvě mazané lasičky z ničeho nic vypařily na tak dlouho dobu.I can do this, and even if I can't, I have to…Návrat nebyl lehký, ale nemoc udělala ve městě velkou čistku, která ukončila životy mnoha lidí, které Tay i jeho bratr znali. Nebo snad ti, jenž by mohli pojmout nějaké podezření a o uhořelých z domů se už dávno nemluvilo, padli v zapomnění, nikoho to ani nenapadlo hodit na ramena grish, když nalezlo ohořelý lampiónek. Yagi dal nejen slovní výprask oběma, ale taky nějaký fyzický, pochopitelně je oba ihned nahnal do práce. Nemohl jim to jen tak odpustit, proto mu hned Tay neřekl, čím je, až když jednoho dne seděli společně na střeše a sledovali noční oblohu, Yagi mu říkal o další výpravě, kterou chystá a kde by se mu mladík mohl hodit. „Jsem grisha.“ Špitl, Yagi pozvedl obočí a jeho zlatá kukadla se schovala za víčky, když se usmál. „Říkal jsem si, co to bude. Tvůj bratr se snažil tvářit nenápadně, ale bylo mi jasné, že něco oba tajíte.“ Podotkl a natáhl k němu ruku. „Aspoň můžeš vědět co děláme…“ Oznámil mu vše, jak pomáhali grishám na druhou stranu, jak byli pašeráky, jak nechtějí, aby Shu Han zotročoval ty, kteří mají nějakou naději na lepší život. Yagi proti grishám nic neměl, ale nikdy nedával najevo, že by k nim přehnaně sympatizoval – tvářil se chladně.Začal spolupracovat s Rudými ďábli i v tomto odvětí. Svému bratrovi nic neřekl, nechtěl jej tím zatěžovat, už tak mu na ramena toho kladl hodně. Při jedné z takových cest se vydal až do mocné Os Alty, kde narazil na Malý Palác, jako mazaná lasička se dostal až do Malého Paláce. Zde potkal člověka, o kterém ví až dnes, kým je, ale to jen díky zmínkám lidí, nebo povídaček. Osobně jej po té malé příhodě v Malém Paláci už neviděl. Bylo troufalé si myslet, že ho tam nikdo později nechytí. Pochopitelně on i Alexei byli načapáni, jako vrabčáci na zrní. „Hraješ si s ohněm Arseniy.“ Díval se na něj vysoký blond muž, kterého nazývali generálem. „Ale já se nespálím.“ Odvětil mu. „Pro svoje dobro se tu neukazuj,“ zavrčel, když mladíka vyhodil ze dveří paláce v noci.Některé události přijdou rychle, vypadají dobře, ale končí hrozně. Tak by se dal popsat rok, kdy dosáhl 17 let a byl na výpravě, kdy výslovně zakázal bratrovi jít s nimi, nechtěl jej tam brát, protože tohle nebyla obyčejná akce. Ale učitel Wutana si stejně do práce nenechal kecat, a tak jej vzali s sebou, Tay měl od počátku vrásky na čele. Nešli krást, pokud tedy nepovažujete osvobození grish za krádež. Neměl tehdy ani moc ponětí která bije, vše se najednou zvrtlo, když je načapali a oni museli utíkat. Fanatici byli v každé podobě kusem odpadu, který Vám při pádu do oka, udělá bolest na desítek minut, pokud se Vám vůbec tu špínu povede vyslzet ven.Skončil na zemi jako špinavý pes, dostal do zubů, tak že na chvíli se mu zatmělo před očima, jak jej rána překlopila na záda. O to horší bylo, když jej opět drželi na kolenou za ruce a když viděli, že je grishou, která by mohla jejich zadky podpálit, povedlo se jim mu vyhodit rameno z kloubu. Ten kop, ta bolest, která mu prošla tělem i poranění vazů, jej paralyzovalo na dostatečně dlouho, aby jej chtěli jako prase podříznout. Pochopitelně se chtěl rvát, protože mu šlo o bratra. Ten kupodivu překvapil tím, že byl také grishou. Vděčil mu tím za život.Water never loses its way…Tři roky na zdokonalení byly málo, ale stačily k tomu, aby se něco naučili. Tay se vydal svojí cestou, kdy za sebou zanechal 17letého bratra se skupinou. Chtěl trochu svět poznat sám, případně se spálit sám, aby si uvědomil, že jednou bude taky sám. Nemohl mít neustále někoho dospělého za zadkem, který by mu chránil zadek. A tak s ramenem pojištěným koženým nárameníkem, který mu chránil rameno, jenž neslo následky z boje, se vydal ozbrojen jen čepelí a schopnostmi do neznáma. Do země možností a svobody pro grishi. (Když pomineme armádu.) Ale Ravka pro něj nebyla už ničím novým, chtěl se podívat dál, víc na sever, ale ne zase pod nos lovcům. Proto zamířil k hranicím s ledovou zemí. Inu i zde byly grishi, většina nich byli vojáci, kteří hlídali hranice, ale za hranicemi byly další, které se snažily uniknout. Tam poznal svoji první lásku, která kupodivu nebyla z Fjerdy, ani Shu Hanu, ale z Ravky. Dezertérka, jenž chtěla uniknout armádě, ale zamotala se do ještě horší šlamastyky. Naivní mladý muž, jí podal pomocnou ruku, a tak byli v maléru oba.Během útěku z Chernastu se střetl i s Leonidem, ale tentokrát jejich setkání nebylo tak přátelské. Nevyhnulo se ani šarvátce, co jej však překvapilo, že se generál nezměnil ani po čtyřech letech. Unikli však armádě a prchali dál, za světlými dni, za lepším zítřkem. Tay jí během cest vyprávěl odkud je, co dělá. „Počítej semnou.“ Zasmála se jednou v noci Elisavet při takové povídce. „Nechci jen nečině stát, chci pomáhat. Nemůžu se vrátit, tak pomohu ostatním utéci.“ Usmála se a něj a natáhla ruku, kterou Tay přijal. „Na lepší zítřky pro všechny.“

My dear, we are slow dancing in a burning room...
Smrt. Zní to tak jednoduše, ale přitom není. Všechno krásné jednou končí a rozhodně ne tak příjemně jako to začalo. Svíral její tělo klečící na prknech lodě, která byla vy plamenech. Každičká malá slza se v horku vypařila dřív, než se mohla skutálet dolů. Nebo se mu to taky zdálo a slzy padaly dolů na tvář mrtvé vlnostrůjkyně. „Bude to dobré,“ špitl, když se díval na mrtvé, které za sebou zanechal, když ohavné otrokáře poslal ke všem čertům, ale oni stihli jeho vlnku zbavit života, tak lehce jako rybu. Její smrt nebyla nic všedního, ale taky nic neobvyklého. Zanechala na mladíkovi menší jizvu, ale tu smázne čas, určitě. Jediné, co nesmyje je nenávist, která v něm zakořenila.Kromě toho si z lodě odnesl i štěně vlka, které otrokáři ukradli z Fjerdy a chtěli jej prodat v Kerchu, stejně jako grishi, které se dvěma bláznivým grishám povedlo zachránit. Byla to rodina, matka, dvě dcery, které ovládaly řemesla a vítr. „Jste volné.“ Hleděl jim do tváře, když se poté vydal sám do ulic města, které se probouzelo do paniky, jež vyvolala hořící loď.

I don't rise from ashes, I make them. I'm the whole fucking fire…
Závislost na alkoholu. To jediné měl v mysli, než se vrátil do rodné země, odkud odešel, ale ani tam jej nečekalo nic příjemného. Yagi seděl u stolu a vypadal sklesle, když se Tay vrátil. Měl s sebou dopis od Ryuu, který mu věrný holoubek donesl. Sice to trvalo se dostat nazpět a taky se probudit z alkoholu, ale muselo to jít, pokud někdo motal bratrovi hlavu, měl by u toho být i starší bratr. Vlk stál po jeho boku, už daleko větší než to štěně, které si před několika měsíci odnesl z lodě. „Unesli ho.“ Vypadlo z Yagiho. „Nebo zabili…oba.“ Ohradil se Yagi a div nerozkopal nábytek už v tak rozbité budově, která byla přepadena. Tay si dával jedna plus jedna dohromady rychle, přeci jen i podle jeho bratra byl právě Tay ten mozek.Najít někoho v Shu Hanu je jako hledat jehlu v kupce sena, tedy…stohu sena. Tay se vzdal čehokoliv, co se, zdali zpeněžit, tedy měl dost zlatých, kterými uplácel pro informace a pokud to nestačilo, uchýlil se i k násilí. Jednou takto chytil jednoho vojáka, kterého poměrně dlouho bil a nebál se mu ani vyhrožovat uhlíky, které mu nastrká do očí, úst a nechá jej dusit se krví. Mladý voják po několika dnech nevydržel nátlak, který na něj Tay vyvíjel, ten už pomalu běsnil z toho, že nemůže svého bratra najít. Až když věděl o vhodné možnosti útoku, rozhodl se udeřit. Yagi pochopitelně neváhal, šel s ním a za nimi i Ďáblové. Tay svoje schopnosti cvičil často, ale nemohl to přehánět, kvůli rameni, ale při pomyšlení, že jeho bratr už nežije? Ať vezmou čerti jeho rameni…Vztek, byl dobrým hnacím palivem. Stát proti vojákům nebylo nic, co by zrovna chtěli, protože za zabití takových si mohli rovnou ufiknout hlavu sami a poslat ji vládkyni na tácu. Tay se však zaměřil nejprve na muže, jenž mu stál v cestě. Koho mohli, stáhli potichu a podřízli, ale když to nešlo, musel Tay vytáhnout ohýnek z rukávu. Pohyby rukou, které jej naučila jeho drahá zesnulá, předvedly ‚drahé milé‘ Wutanově, co jsou grishi zač. Její křik jej nezajímal, nikdy nevyhledával násilí na druhých, ale zrovna teď by si s ním nechtěli ani svatí hrát kanastu. „Jednou tě tu nechám o samotě a už by tě chtěli uvařit jako knedlík.“ Zamudruje, když rozvázal svého bratra a pomohl mu na nohy. „Pokud se vrátí, bude toho litovat.“'

Cause I killed someone for you….
V Shu Hanu pro ně nebylo bezpečno. Přesunuli se do Ravky, kde ze svého bývalého dopovacího zázemí, kde načerpávali síly, nebo si schovávali věc udělali hospodu. Yagi nad tím dlouho kroutil hlavou, ale konec konců, byla to jejich věc. Měli na to a proč jim bránit. Tentýž rok se Yagi vydal do hor, na sever, kde se měl sejít s jeho blízkým špehem, ale už se odtamtud nevrátil. Jeho krev potřísnila bělounký sníh a tělo ponechali hladové zvěři.Tay i Wutan byli ponecháni na pospas v Ravce s muži a ženami, kteří očekávali, kdo jim dá rozkazy, když se jejich vůdce nevrátí. Někteří odmítli, aby jim vládli tak mladí, jiní setrvali do současnosti, kdy je Tay téměř třicátník. Za pomoci věrných pochopitelně pokračují v předešlé práci a rozhodně s tím nekončí. Tay už několikrát navštívil i Kerch, ani ona země nebyla pro grishi výhrou, ale Novyi Zem zněl daleko lépe. Ne pro něj, ale pro grishi hledající útočiště…

INTELIGENCE 37

VÝDRŽ 26

FLEXIBILITA 25

RYCHLOST 21

SÍLA 22

STŘELBA 6

BOJ 29

NIČIVOST 23,8

ŠTĚSTÍ 3

Není mistrem, protože neměl možnosti nabýt vědomosti jako grishové v Malém Paláci, ale neočekávejte, že se na to bude vymlouvat. Život se s ním, ani s jeho bratrem zrovna nemazlil a on udělá cokoliv co musí, aby svého bratra ochránil, navzdory tomu, že neovládá kde, jaké triky, jaké by mohli mít grishové II. Armády, tak umí svému nepříteli zatopit pod kotlem.

Aby si usnadnil práci s jiskrou a zážehem, využívá k tomu křesadlo ve formě prstenů, kterými od sebe při lusknutí vytvoří jiskru. Pochopil během let, že muže využívat oheň volný, který funguje už v nějakém tvaru, ať už pod kotlíkem jako táborový, plamínek svíčky, nebo ve výhni kovářů, lamp a podobně. Má se stále co učit, praxe jej naučila jen tomu, co potřeboval k útoku a obraně proti okolí.

Teorie kolísá a sem tam si nemůže vzpomenout, ale pak se mu v té hlavě rozsvítí. Hrát si s ohněm se nevyplácí, a i on si to uvědomuje, při neopatrném zacházení se spálí kde kdo. Proto byste klidně mohli říci, že je jeho efektivita vysoká, jelikož podpálí kde, co a nechá svoje oběti, zlosyny uhořet. Obyčejně malou vědu nevyužívá pro vlastní potěšení, ale kdo mu sem tam odporuje, může skončit s vypálenou mincí na čele.

Je jednoznačně lepší v útoku než obraně. K tomu využívá menší kousky ohnivých tvarů, což jsou jen větší rádoby hořící jiskry, které hází na určený cíl. Ačkoliv jeho střelba není, kdo ví jak vysoká, umí se trefit, kam potřebuje. Protože podle něj, střelba nemá s vrhem nic společného. Kombinuje podobně jako bratr svoje útoky s typickým Shu bojovým uměním.

TEORIE 20

PRAXE 21

EFEKTIVITA 20

ČISTÁ SÍLA 20,3

Fjerďané mu rádi říkají Brænner, což se od jeho Ravské přezdívky Iskra celkem liší. Ravkani jej nazývají jiskrou, Fjerďani mu říkají posměšně i lehce obávaně spalovač, jelikož za svůj život už upálil několik Fjerďanů na hranici.
Kvůli bolestem v rameni a lopatce nosí často nárameník, který drží a zároveň chrání jeho paži. Kromě jeho bratra, nikdo více méně neví, že při větší, dlouhodobé silové námaze, přestává ruku cítit a dojde až na její paralýzu. Ta většinou odezní po několika desítkách minut. Je však celkem bolestivá.
Nosí s sebou křesadlo v podobě dvou prstenů, jeden má na palci a druhá na ukazováku.
Má Fjerdského vlka, kterého ukradl otrokářům z lodi jako štěně. Volá jej Fjerdskou přezdívkou Alltevore, která znamená všežravka. Neboť zkráceně Vore nebo All, sežere, co vidí. Zejména vleze i na stůl, aby si ukořistil Vaše nedojezené jídlo.
Nosí masku, aby skryl svoji identitu, před vojáky První armády, nebo jakýmkoliv nepřítelem. Tato maska je rudé barvy, pevného materiálu, ale odlehčená. Můžete najít i jemně zlaté detaily jako jsou zuby masky a podobně.
Není věřící, svatí jsou pro něj jen pohádkou.
Má šuhanskou čepel.
Na krku nosí náhrdelník z kovu s kouskem černého surového krystalu.
Ruďí Dábli jsou pod jejich velením.