Every family has secrets
Není k tomu příliš co říci, když to vezmete levou a pravou, máte ti rodinu, do které se narodilo dítko, vlastně dvě, dvojčata. Nebylo to moc pro dobře zajištěnou Keršskou rodinu, nikdy neokusili nedostatek jídla, tepla či snad jiných potřebných věcí. Jejich dům stál jako ostatní poblíž vody, kdykoliv jste se podívali ven z okna o ulice, viděli jste na jednom z menších kanálů plavit se lodě s návštěvníky mimo tuto zemi, buď je někdo ‚omylem‘ někomu prodá, nebo skončí zastřelení v nejbližším baru. Takový Kettrdam byl, měl svoje stinné stánky, téměř až prohnilé a pak ty světlé jako například dokonalou ulici s univerzitou. Tahle čtvrť byla lepší, tady taky žili. Město zábavy a hříchů všech druhů, pro Cressena a jeho bratra Wayne to byl nový domov, řekněme země zítřků a slibů, které se nikdy nevyplnili.Kdo by hledal rozdíly mezi bratry, našel by je pouze pod pihami, které Cress pod okem měl a jeho bráška neměl ani jednu maličkou, ne dobře, jedna se mu schovávala na krku a druhá na očním víčku. Jinak byli jako vejce vejci, ale jeden v sobě skrýval víc než ten druhý. To bylo takové radosti v rodině, kdo by nechtěl silné chlapce, již budou moci nést jméno dál? Pro otce radosti kupa, ale pro matku? Taktéž, ovšem někdo v rodině musel zastávat ruku zákona v penězích. Nelze rozhazovat ani za děti, hračky ze dřeva navíc? Ne, postačí jedna či dvě. Oblečení s monogramem? Proč. Polly je sice jako svoje děti milovala a rozmazlovala, ale také odkládala peníze pro jejich dospělá já, která budou potřebovat zajistit a užít si bohatství víc než takto bez rozumu a sotva vidící.Úspěch rodiny tkvěl v matčiných zkušenostech tvořit věci a umět je i skvěle prodat, kdo věděl víc, nepověděl ani muk. Přeci jen býti grishou ve městě, kde prodáte i vlastní stín dobrému kupci nechcete riskovat jazyk, nebo příjem. Polly ovládala um řemeslníků a vzhledem k tomu, že se jednalo o učenlivou ženu, kterou by za čarodějnici mohli považovat už jen protože rozuměla věcem, které byly pro muže a jejich chytré hlavičky. Společně se svým manželem se pohybovali v podnikání celkem dlouho, ale Cassian dlouhé roky odmítal svoji ženu vyžírat, chtěl být samostatný, a proto se oháněl ve stavění domů, kdy mu jeho žena dohazovala i výhodné nabídky od vyšších vrstev, které chtěly něco opravit, postavit nebo vylepšit. Peněz bylo jako želez, ale kde je příliš je i málo.Už v mladém věku se jim dostalo domácí školy od těch nejlepších dostupných učitelů, které si mohli dovolit. Matka nechtěla zahálet a snad zanedbat šanci předat synům jejich práci, vydřenou do poslední kapky potu a krve. Doufala, že si to rozdělí a půjdou v jejich šlépějích, ale bylo brzy na to věštit z čajového šálku co osud vmete dětem do jejich kolébek. Pohodu nebo nehodu, sama totiž tehdy nevěděla, že se mezi nimi nebude pohybovat tak dlouho, aby jim mohla svoje přání opravdu položil do dlaní a poslat je kupředu s jejím dozorem za zády.Děti rostly rychle, sílily a nezdálo se, že by jeden z nich měl být nějak odlišný, kromě těch pih na obličeji. Pobíhali jako stíny po budově sem a tam, jen aby nezalezli na půdu, kde měli výhled na komplet celou ulici a dohlédli by až na univerzitu, ale taky by se dosti možná jednomu z nich povedlo skutálet se ze skládacích schůdků z půdy dolů. Byli nezbedníci a nebyla chvíle, která by je nenechala přijít s modřinou, škrábancem nebo jiným bebí, které matka pofoukala a ošetřila. Otec zastával názoru, že takto změknou, ale nemohl s tím dělat dvakrát nic, byla rychlejší.V deseti letech se k nim přidala menší osůbka, která do dnes nese jméno Clarie, ale on jí nikdy neřekl jinak než Clea, postupem času ten nábal přezdívek narostl, ale pochopitelně to vždy bude jeho sestra. To světlé místo, jenž se skrývá v jeho duši, kam vás jen tak nepustí. Už tehdy bratři na sestře viseli víc jak blechy na chlupech, Cressence víc než Wayne, ten se sbližoval s otcem a jeho prací. Někdo z dvojčat je pokaždé maminčin mazánek a někdo otcův, oni si ty role rozdělili už dávno.

So much pain for someone so young
Když máte všechno je den, kdy o to musíte přijít. A ten den nadešel jako zlom v bohatství a chudobě mladé rozrostlé rodiny čítající tři děti plné života a nadějí; maličkou sotva roční blondýnku po matce, tmavovlasé dvanáctileté kluky po otci.  Nemůžete pochybovat, že byla jejich, nikdo jiný nemohl zdědit její krásu víc než ona. Bohužel na rozdíl od bratrů jí nebylo předepsáno v dědění majetku, jako by to svatí přihlížející na dívčinu slyšeli a zasáhli, Polly již poslední dva roky trpěla na silné bolesti hlavy a nepříjemně vysoké oslabení imunity, které vedlo k následkům destrukce jejího těla. Někdo tvrdil, že se jednalo o otravu jedovatými kovy, se kterými leckdy pracovala, ale pravdu se nikdy nedozvěděli. I přes tyto problémy se snažila pracovat, jak jen mohla, jenže den ode dne se závažnost nemoci zhoršovala, až ji uvázala je do jednoho pokoje, bez možnosti být se svými dětmi.Živení rodiny se na loďce plující klidnou zátokou naklonila více na otce, ten jako muž pojal roli dobře, ale kšefty se bez manželčina vlivu tolik nehrnuli, ti, co měli postaveno nebo opraveno znovu nepotřebovali a doporučit ho? Cože? Zadarmo nikdo nehrabe, nebyl jemný Pollin úsměv, dokonalá kukadla? Tak nic nebude. Cassiana to začínalo zcela jistě deprimovat na mysli, nebyl schopen dosáhnout takových výsledků jako kdysi a začalo se to mezi jejich blízkými šířit, jako nemoc. Místo rovné cesty domů se začal stavovat v hostincích podél doků, tam kde nepáchla ani noha boháčů a sám tam začal udávat směr, kolik toho prohraje. Než, jej semlel alkohol a ztratil vědomí, že by prohrál i duši, kdyby se dala vyjmout z těla.Nebylo to hned, ale mění mizelo rychle, měsíce šly rychle a luxus jejich velkého domu se sám nezaplatil, stejně jako opravy, a to nesmíme zapomenout na děti, ty byly problémem v už tak velké louži, do které stále přitékala voda. Polly nesnesla vědomí, že by se měli zbavit jejich dětí a poslat je do sirotčinců, které tehdy praskaly ve švech, díky moru a jiným nemocem zabíjející hlavně ty staré, dětí zemřelo daleko méně. Pro jejich otce to nebyl tak špatný nápad, měli by víc pro sebe, a ještě by si je vzali k sobě třeba později, nuže nedopadlo to tak.Polly téměř na podzim roku, kdy měla její nejmladší krev teprve rok, vyšla do ulic prohnilého Ketterdamu, neviděla je zblízka už měsíce, vždy za sklem. Své drahocenné perly chtěla prodat a nabídnout peníze rodině, ale vybrala si špatný čas. Během cesty skrze ulici ji přepadla skupinka lumpů a jeden z nich zatoužil po náhrdelníku tak moc, že jí pro ně zabil. Sama zůstala v ulici bez pomoci, kde ji nechali místní bez povšimnutí vykrvácet.Cressen neměl ponětí co se jeho matkou stalo, ale když viděl otcovu tvář onoho dne pochopil, opilý a s očima prolitými litry soli ze slz, chlapce zbil za jediný dotaz, který ohledně matky měli: „Kde je máma?“ Znovu se nezeptal ani jeden, neboť výprask, jaký dostali si pamatovala ještě několik dlouhých dnů. Cassian ochladl, kladl si to hluboce za vinu, že Polly nepomohl, a naopak ji stála jeho neschopnost život. Co je to za otce, co nedokáže zaopatřit rozpadající se rodinu? Žádná a bylo hůř, bez matky, která alespoň měla stálý příjem v menší míře od jejích známých přišli o dům, kdy jim střechu nad hlavou nabídla jejich služebná. Nebylo to okamžitě, ale Cassian většinu svého mění propil během krátkého období a nebudeme si lhát, během nemoci ženy za jejími zády takto utápěl potupu.

I am terrified by this dark thing that sleeps in me
Dno bylo ledové a chladné, když nemáte kde pořádně složil hlavu a jste někomu neustále vděční s dluhem přivázaným ke kotníku. Pro rodinu to byla jedna velká vězeňská koule, kterou táhli společně, ale pro maličkou sestru naděje na přežití ve špíně a nemocích, které je mohly zabít prakticky dřív než kde jaký lump na ulici. Ketterdam nebylo pro chudáky nejlepším místem, buď je ve spánku okradl jiný ubožák, nebo skončili prodaní do zápasů, Shu lékařům a tak podobně. Nová naděje? Ale kde že, stokrát v docích viděl, jak lodě dovezly unesené ženy i muže z Ravky, kteří oplývali schopnostmi. Tehdy ještě nevěděl, že patří mezi ně. Ani že tam jednoho dne bude patřit i sestra.Prostě na to musíte přijít, když se dostanete do krizové situace a ta se na vyhrocené hraně osudu dokáže objevit na denní bázi, jako snídaně a večeře. Všeho měl málo, ale stačilo to na přežití. Potuloval se v ulici, přišel o vše, stejně jako o možnost se dál rozvíjet a vzdělávat, už nesnil o tom, jak bude dospělý a půjde studovat univerzitu, jak chtěla matka. Už chtěl jen přežít. Jeho bratr se dokázal během krátké chvíle změnit na více podobného jejich otci, už v mladém věku mu byl alkohol pomocnou rukou, karty symbolem ochrany proti zlým chmurám města. Toužil po pozornosti bohatých pánů a dam, za odměnu každý skáče.Jediná naděje pro tuhle rodinu byla jeho maličká sestra, kterou jako každý sourozenec chtěl ochraňovat a budovat pro ni lepší svět. Bez peněz to nejde, proto začal krást. A při jedné z takových krádeží ve večer vracel domů a byl odchycen jinými lapky. V Ketterdamu pravidlo, kdo dřív bere ten dřív má neplatí, neboť když to vezmete z rukou mrtvoly je to vaše i když jste k tomu přišli jako druzí. A tohle se usadilo v palici dvojici hladových supů, jenž chtěli sebrat malému háděti jeho odměnu. Ze slovní potyčky se to přesunulo k napadení a téměř usmrcení Cressena, kterému vyhrožovali vším možným, ale potvrdili si to přerážením jeho kotníku, aby jim neutekl. ,,Teď nám hezky vysyp co máš dál.“ Zašklebil se na něj jeden z nich hrající si s nožem v ruce, z něj neměl Cressen takový strach, jako z druhého, který mu přerazil kotník. „Nebo budeš další zaprodanej sirotek v bordelu.“ Zamudroval k němu a kopl jej do poraněné nohy, kdy chlapec zatnul zuby v tichém výkřiku, i kdyby řval na plné plíce nikdo by mu nepomohl. ,,Prodáme ho, bude toho víc než to co má po kapsách.“Snažil se uniknout svému konci, který se nevyhnutelně blížil s kroky mužů. Stáhli si jej k sobě a přiložili mu čepel k hrdlu, každé jedno polknutí se dotklo ostří. Kapsy mu vysypaly do posledního volného knoflíku, který by v nich mohl mít, však i drobky starého chleba pro něj byly hodně, ale pro ně? Nic, chtěli zlato a cenné prsteny, které sem tam z oken bohatých paní kradl. Tak jako straka. Jak tak jím třásli a začali jej táhnout za sebou bránil se víc než kdy předtím, nechtěl skončit nikde jinde než doma u své sestry. Ať už to byla jen poslední jiskra v neuhašeném dětské duši, či prostě strach využil ruce víc než kdy a donutil muže táhnoucí jej za nohu padnout s krvácejícíma očima na kolena v panickém křiku. Na druhého se zaměřil taktéž, ozvalo se stejné lupnutí jako předtím jeho kotník. Zachvátila je panika, jako spráskaní psi se vydrápali na nohy a prchali s prachem za prdelí. V jejich stavu to pochopitelně tak rychle nebylo.Služebné Cressena našly sedícího u dveří, špinavého až za ušima s poničeným toho mála oblečení, co ještě stále měl. Několik hodin jen seděl a zíral do stěn, ani přítomnost bratra ho nedonutila promluvit. O to víc se zakousl, jakmile došel připitý otec, kterého Anna domů ani pustit nechtěla, ačkoliv byl kdysi jejím pánem, teď byla její dobrota ve hře. Život dětí jí byl milejší než jeho. I přes její snahu na něj začal řvát, jak si to představuje a kde vůbec má věci pro které jej poslal. Nebylo by lehčí říci, které mu nakázal ukrást? Určitě. Cressen neměl ani zrnko prachu v kapse i to mu lumpové vzali. Čím víc do něj hučel, tím víc mladík mlčel, než se na otce urval: ,,Zranil jsem je, zranil protože mě chtěli odvést.“ Byl rád, že se zachránil, ale taky k smrti vyděšený, že ty příšery které žily pod jeho postelí prahnoucí po krvi, třeba byli i v něm.

I don't want to go that place again
Nechtěl být monstrem z pohádek, nebo povídaček ostatních. Vždy se o grishách něco dozvíte, například jak dokáží zabíjet, ovládat vítr, vodu a dokonce oheň, prvek, který by měl sloužit jen a pouze člověku. Problém byl, že nikdy nevíte, kde stojí pravda a kde lež, stejně tak to nevěděl mladý Cressen. Jen se bál, neznal to a nechtěl ani poznávat, ale jakmile se to rozkřiklo ‚dítě které zranilo dva dospělé občany‘ nebo snad ,magické dítě či prokletí?‘ musel chodit téměř kanálem, aby si na něj nějaký lovec hlav nepočkal a že v Ketterdamu by jich nespočítal ani na rukou a nohou. Pochyboval, že by jej chtěli dohonit oni samotní, přesto musel být opatrný. Však taky strávil dlouhou dobu pod dohledem jeho ochránkyň, které mu nohu daly dohromady za několik měsíců. Kdyby doufal, že mu po tom nic nezůstane byl by slepý a neviděl by osudu do tváře. Ačkoliv kulhal jen ze začátku, nesl si na noze nějaké jizvy od zpravování kostí v těle, které se odmítaly narovnal do směrů kam měly. Kotník měl příliš moc kostiček. I když byl často neposedný s nohou ve stavu léčení byl závislý na pomoci druhých, ale také měl možnost trávit nedobrovolně hodiny nad učením. Jedna z jeho bývalých služebných sloužila u bohatého pána, který sic nepatřil k vstřícným tvářím města, ale přesto mu jeden krk bude jednoho dne k užitku, když nebyl hloupý. Stačila jedna zkouška; prošel, a tak se učil za peníze jiných.S otcem se příliš nevídal, vlastně se jeho vztahy začaly trhat i s bratrem, který se nalepil na otcovu podrážku líp, jak žvýkací tabák a podobal se mu za celé ty roky nejvíce. Nenáviděl je za to oba, co by si jen pomyslela matka? Padli na dno a nedokázali se opět postavit, bylo mu z toho na nic. Snažil se taktéž nebýt závislý na pomoci od někoho jiného, krást opatrně a nepozorovaně, soustředit se na sebe a na sestru, pro kterou by udělal vše. Ona tohle dělat nemusela, byla holka a o to víc, nechtěl riskovat, aby se dostala do zvěřince. Být dívkou v Ketterdamu bylo jako být kusem volně povalující se věci, kterou mohl kdokoliv sebrat a odnést kam chtěl. Ne, jí se to stát nesmělo, měla mít z nich tu nejlepší budoucnost, proto žila pod vedením taktovek služebné, jež nevyhodila ani Cressena i když věděla co dělal pro přežití.Bylo to horší a horší, když musel během toho všeho chodit do školy, nechtěl, a tak začal i chodit za školu, nežli spíš do ní. Proč ne? Ketterdamské usmrkané děti, měly svoje špinavé peníze, které za zajímavé předměty ať už mluvíme o tabáku, jurdě, informacích o grishách určitě tučně zaplatí. Uměl si spočítat kolik je jedna plus jedna, krát dvacet. Peníze se sypaly a sem tam zašel i na nějakou tu hodinu, aby by se na to záškoláctví nepřišlo tak brzy. Měl Annu rád, ale mateřská láska vymizela, když matka zemřela a ani ta nejlepší služebná mu ji nedokázala do srdce vtisknout, tenhle žár vychladl společně s otcovským vzorem.Zloděj nebo obchodník? Jak se to vezme, okrádal je o věci, o kterých často věděl sám maximálně tak roh celé informace, kterou byste klidně rozvinuli na mapu, kdybyste chtěli. V jeho očích byl důležitější prospěch pro kapsu = sestru, které mohl splnit cokoliv chtěla. Jenže všechno pěkné končí, na záškoláctví se přišlo, a tak přišla i do života nepříjemná debata o tom, jak ničí svůj život. Jak mrhá potencionálem a snahou jej donutit odjet za moře do Malého Paláce. „Mohl by z tebe být hojič, pomáhal bys v armádě.“ Snažila se Anna téměř každý den, to stejné a pořád naivně čisté. Co když, ale nechtěl hojit? Co když chtěl, aby se jej druzí báli?Kerch je místo, kde koupíte cokoliv od děravé bačkory po dokonalé sošky ze Shu Hanu a takové jedné se mu zachtělo, když se blížilo sestřiným narozeninám, jenže místo lotosového květu ze skla si odnesl jizvu, když se mu ostří zakouslo do kůže a pokusilo se ruku utnout kousek za zápěstím. Vytrhl svoji dětskou ruku z koženého popruhu, kterým jej k desce na stole šuhanští psi připevnili, ale než by řekl ševc krvácel jako podříznuté prase, chopil si jej strach o vlastní život, a tak sepnul prsty jako naposled, biologie nebyla takové terno ve škole, ale dokázal si vzpomenout, jak funguje hojení ran, kdy se tvoří i strup, které děti často strhávaly a pak ranky opět krvácely. To štípání cítil živě v paměti, ale nebylo to, co očekával, nestrhával strup, nýbrž zastavil krvácení.Jenže jeho um byl pro Shu zajímavější než lotus, který chtěl ukrást, okamžitě otočili a nabízeli jej chlapci na „další“ kousek magie. Cress neměla ani trochu ponětí co Shu dělali s grishami, jistě povídalo se o pokusech a dalších nechutných věcech, ale kdo tomu věřil? Nebyly to peníze a co jimi nesmrdí nezajímá nikoho v Ketterdamu. Měl se zajímat víc, neboť skončil jako žába v octu, ale bez toho octu a v podpalubí lodi. Nebyla to křehká lodička ze skla, spíš masivní loď ze dřeva a železa. Kromě něj v klecích byly další chycené děti i ženy, žadonící o pomoc, měl svázané ruce a nemohl s nimi pohnout, chtěl uniknout nejen z podpalubí lodi, která měla brzy vyplout, ale také démonům v podobě zjizvených tváří všech zajatých. Některým chyběly končetiny, pahýly měli obvázané krví promáčenými obvazy, nebyly to jen ruce nebo nohy, připravili je i o oko, jazyk, hledali cokoliv, co by jim odhalilo víc. A nemluvě o bednách úplně vzadu, páchly smrtí.Smrt zde byla všude, plazila se zde. Ale tahle mu přišla nejméně děsivá, ne jako muži se zlatými oči a mandlovými dírami do duše v lebkách. Nemohl by je nazývat jezery do čistých duší, ne, neměli duši. Mohl křičet, jak chtěl, ale nikdo nepřicházel a krk jej brzy začal nechávat v temnotě samotného, bezmocného a opět závislého na pomoci jiných. Tehdy byla jeho společnost v podobě hadů vítaná, nemluvili, neměli potřebu vydávat zvuky kromě tichého syčení a chodili si k němu pro blahodárné teplo lidského těla. Jedovatý nebo ne, nezáleželo mu na tom, zda jej zabijí oni, nebo muži chodící na palubě houpající se lodě. I brzy zapomněl, zda pluli den či dva, bylo mu špatně z toho všeho, co viděl za tu krátkou chvíli. Když po něm chtěli kousky předvedl, co uměl, ale to bylo málo, chtěli víc. Zatvrdil se, schopnosti byly k ničemu, když měli být jen pobavením pro zabijáky.I proto se rozhodl zasáhnout jako had, mrštil plazivé zvíře do tváře žlutého psa a vyběhl po schodech na palubu, zmatení shu nečekali ještě víc zmateného Keršana, který se odhodlaně vydal vstříc smrti a skočil z paluby do ledového moře, které s ním házelo sem a tam. Byla noc, deštivá noc a jediné co během souboje s vlnami viděl byl úplněk, musel být den sestřiných narozenin.

You don't know shit about what happened to me
Měl štěstí v neštěstí, když jej našla obchodní plující z Kerchu do Ravky, inu nepatřila Fjerdě ani Shu hanu, ale doslova Ravským obchodníkům, kteří už za ty roky dokázali rozpoznat značku na zápěstí, kterou mu shuhanští lovci vyryli do kůže. Dali si jednu a jednu k sobě, ale chlapec v bezvědomí a téměř utopený jim k ničemu nebyl, nemohl odpovědět, zda mají pravdu, a tak jej jen hlídali, aby se jeho stav nezhoršil a dali jej dohromady. Cressen nedokázal pochopit co se děje, jen co se probudil opět byl na lodi, a tak bylo jeho první nadechnutí víc než chaotické a pro majitele lodě dosti náročné, mdloby nedloby dokázal je ohrožovat svíčkou i nožem.Jejich cesta společně byla celkem dlouhá, pochopil, že jej nechtějí vykostit a ani naporcovat žralokům či prodat, na palubě měli ovoce, tabák, střelivo i dokonce zajímavé látky a mapy. Všechno vezli do tajuplné Ravky, tam ale chlapec nechtěl, co tam sám bude dělat? Muži věděli, II. Armáda vojáka zcela jistě ocení, a tak poslali zprávu po káněti, které tam bylo daleko dřív, než oni samotní s celou lodí. Proto v přístavu na prknech kromě zvědavých občanů stály i dvě kefty a jejich doprovod v podobě hledačů.Malý palác nebyl radost, sakra, kdo sem chtěl dobrovolně? Připadal si jako holub v klíce jen co se za nimi zavřely dveře. Nebyl nadšený z ničeho, trenérů, kapitánů, generála. Ani z ostatních dětí, nebo dospělců co nosili barvy podle řádů. Jediné, co musel uznat byl fakt, že červená mu slušela a nosila se dobře, ale život není o pohodlí, je o přežívání do chvíle, než se vám konečně líbí. Cressenovi se pochopitelně palác nelíbil, nebyla zde sestra a nebyl zde ani pocit domovu, děti byly příliš zvědavé a přátelské, to se na ulicích Kettedamu nestávalo. Měli jste možná svoji partu, ale přátele? Oh ne, základ gangu.  Často si mezi nimi připadal jako jeden z chudáků, kterého jen zachránili, dávali mu to přímo sežrat, je možné že jej tím jen krmil jeho mozek, ale zůstat zde nechtěl už jen z toho důvodu a mnoha dalších. Armáda? Viděl je koutkem oka během prvních týdnů v paláci a udělal si o nich své okénko v deníčku názorů, upřímně se to během pozdějších let nezměnilo k dobrému. Armáda jsou psi, kteří se honí za společným ocasem. A II. Armáda? Jakbysmet. Přišlo mu od nich patetické litovat jej, nebo snad chtít, aby se svým démonům postavil, neměli ani trochu ponětí co se mu honilo v hlavě, kdykoliv zavřel oči. Nebyl to fyzický šrám, ale psychický, který celé tři roky v malém paláci posilovalo vědomí, že se přidal nedobrovolně do jiného „zajetí“ a musí poslouchat jako pes a riskovat vlastní krk, pro něčí pokrok.Útěk byl jediná možnost, kterou viděl ve svých 18 letech, neměl příliš moc peněz, ale stačilo okrást o cennosti pokoje dívek, které byly nestřežené a samy někde pobíhaly na hodinách a pokoje chlapců o dary od jejich rodin, pokud je měli a nějak tragicky nezahynuli ve vlákách nebo neuhořeli. Opravdu utekl, zběhl od armády, od těch, které mohl nazývat za trochu bližšími obyvateli Malého paláce. Nechal to za sebou, stejně jako bolavou minulost se zmizením v Kerchu, tehdy taky zmizel bez jediného slova, nejspíš si už myslí, že nežije, ale on se vrátí, aspoň pro svoji malou sestřičku. Nezapomněl na ni, ale těžko by jí psal dopisy, všem tvrdil, že nikoho nemá a tvářil se jako silný jedináček, přeživší čehokoliv, co mu přišlo do života, nikdo nemusel vědět, jak tomu bylo opravdu, nikdo si to nezaslouží.Cesta nebyla jednoduchá, Palác byl střežen, ale přes Vrásu taky vedlo jen pár cest a ta vzduchem v zubech volkry zrovna idylicky nezněla. I proto se večer schoval do podpalubí kluzáku čekajícího na ranní výpravu na druhou stanu temné stěny rozdělující zemi vedví. Neměl ji rád, asi stejně jako velké množství jiných lidí a grish, ale přišla mu klidná zvenčí, uvnitř to bylo jiné, smršť smrti, bouře vzdoru.  A až na konci klid, kdy se ven pokaždé dostali jen ti nejsilnější a když bylo štěstí na jejich straně, tak se dostali ven opravdu všichni i na poslední krabici s kuřaty a Cressenem v podpalubí. Když neutratil zlato a cennosti zde, dal vše do rukou obchodníkům plujícím do Kerchu, nuže zadarmo to nebylo a nejen peníze, ale i práce na lodi samotné jej dostala na palubu. Byl jen prostý uprchlík z ‚první‘ armády, který nechce čelit zákonům armády a hněvu kapitána.Život po návratu na pevnou půdu Kerchu nebyl, kdo ví jak růžový, cesta trvala nějaký ten pátek a taky si rozpomněl, jak moře nemusí, jak mu připomíná krátké chvíle v podpalubí Shu lodě, plující do jejich krásně vřelé země. Tam se zrovna moc ohřívat nechtěl, tři roky zazdil v Ravce a Kerch jako by se nezměnil, stromy sice nahodily jiný přeliv listů, podzimní, která ukazovala, jak zlato dokáže měnit pohled obyvatel na jejich krásnou, zpustošenou krajinu. Ketterdam především opět uvízl ve své deštivé fázi, která mu chyběla. Anna byla překvapená, když jej spatřila na svém prahu, už nedoufala, pochopitelně ho nechtěla pustit, když jej konečně mohla držet v rukou a prohlédnout od hlavy k patě. ,,Jsi zpět, celý a živý. Kde…kde jsi byl?“,,Kdes byl, to by mě taky zajímalo?“ zavrčel Cassian od dveří zpoza jeho zad, sotva několik kroků je dělilo. Vidět otce ve zuboženém alkoholovém opojení, nic divného, zbitý a litý jako pes, ani koně by si u něj nenechal, což teprve loďku brázdící kanály Ketterdamu. Nic takového. ,,To není tvoje věc.“ Osočil se na něj a prohlížel z vyšších míst, které mu výška do života vlila za ty tři roky, kdy geny vyrašily k výšinám a pobraly sebou staré výškové rozdíly jeho dědy. Byl v současné době vyšší jak otec, a to přes fakt, že samotný otec měl metr devadesát. ,,Není? Tvoje sestra byla taky tvoje věc, kdyby se pořád necpala k Anne nejspíš by už chcípla hlady. Takhle ses o nás staral? Takhle ses chtěl starat o svoje sourozence a nahradit jim mě?“ Smál se mu do tváře Cassian a Cressen na něj nezaujatě hleděl, odolával vzteku zastavit jeho srdce. Anna ho chytila za paži a držela u sebe, když se mladík natáhl kupředu a vycenil poměrně bílé zuby. ,,Uteč, uteč dokud můžeš.“Otec nikdy nebyl nejlepším posluchačem, není divu, že roku 1785 svého otce opravdu sám zabil jeho syn. Znovu se mu připletl do cesty a opět dělal zle, což vyústilo ve střelbu v docích a pád neživého těla na vodní hladinu. Mokrý hrob, nic lepšího si nezasloužil. Cressen už tehdy snažil svoje dlouhé zlodějské prsty strčit do práce ostatních, pronajmout si malé místo v přístavu a začít hezky pěkně od dna, měl ideu, jen ji realizovat.

Innocence died screaming, honey, ask me I should know
Život se s vámi nemazlí a začínat na dně v zemi plné chaosu, peněz, vražd a taky hrdlořezů dýchajících vám za krk není jen tak. Vědomí, že svoji sestru viděl v pořádku, ale více odevzdanou Anně nežli jemu, jejímu bratru, který neudělal dost bylo jako usedat na židli se špendlíky hroty nahoru. Opakovaně se bodal do už tak bolestivého místa. Natáhl ruku do výběhu s divokými lvy a jako náhodou se opravdu jeden chytil, Shay z Dime Lions podle něj nebyl nikdy zrovna chytrolín, a když stáli proti Vránám měli toho hodně a každá ruka se hodila. Cressen uměl vyřešit malé problémy, rozpoznat lháře a případně donutit někoho krvácet z nosu, uší, než by řekl švec, nebylo to tak namáhavé jako oblíbené lámání, na které vlastně taky došlo.Za tu dobu, kdy se šplhal ze dna nahoru a jeho malá kůlna se rozrostla na větší budovu padl na dno, dostal do zubů, zlámali mu nos, pokoušeli se otrávit, a dokonce i upálit, ale byl krok před nimi, vždy se postavil a pokaždé je donutil zaplatit. Nehodlal s tím skončit, utéci jako malá děvka, ne, ale něco v něm zcela jistě umíralo, něco potřebného. Nevinnost. To dítě, které si jen přálo mít matku, otce a celou rodinu pohromadě. Kluk s naivními sny se měnil na muže s vizí, který převzal po matce víc než vzhledové rysy, um obchodovat, podnikat měl v krvi. A tak stavěl svoje malé impérium dál. Nepotřeboval k výšinám, vládnout gangům, být jejich členem, nic takového, jen mít jistotu že nebude spát na ulici, bude mít pro svoji sestru místo po svém boku a vlastně i pro zatraceného bratra, kdyby se rozhodl vrátit z klínu bohaté paničky, které dělal na klíně psíka.Do jeho života se během zakládání prvopočátků firmy s kolty a náboji dostalo něco zajímavého, během sháňky po dělnících se v docích před jeho zrak dostalo děvče, dítě vlastně aby byl přesnější. Nebyl zas tak starý, aby mezi nimi byl kdo ví jak velký rozdíl, pamatoval si ten den podobně, když jeho unesli v podobném věku a chtěli prodat. ,,Kolik?“ Padla první otázka. ,,Máš tolik panáku?“ Zasmál se prodávající. ,,Je v dobrým stavu,“ popíchl jej loktem, což mu Cress oplatil pronikavým prohledem až skrze duši. ,,Tak kolik?“Prodáno, nebylo to těžké zjistit cenu malé grishy, kterou nejspíš plánoval prodat na orgány, nebo do zvěřince. ,,Chovej se slušně a zvážím, že tě nevyhodím do Shu-hanské ulice.“ Nebyla to, kdo ví jak příjemná věta, ale mohl to klidně udělat hned, holka to byla drobná o hodně menší jak on, hladová a skoro jako lunt štíhlá. Nechal ji v domě ošatit, Anna se na to nemohla dívat, pochopitelně dostala i nějaké to jídlo a možnost se vyspat.,,Žene tě zisk?“ Ptala se Anna. ,,Co s tím chudákem holkou chceš udělat?“ Strkala do něj, prstem opakovaně. ,,Prodat do bordelů? Poskytovat pánům pro potěšení? Nebo snad rozprodat na orgány?“ Zvyšovala hlas s každou otázkou, pootočil hlavu na Clarie ve dveřích a poté opět na Annu. ,,Nic ti do toho není.“ Zavrtěl hlavou. ,,Není? Nechovej se jako tvůj otec.“ Zavrčela ostře drobná žena. ,,Takhle budeš vzor pro svoji sestru? Zloděj, vrah, pasák?!“ Zařvala a vrazila mu poučující facku, až se mu tvář začala barvit do ruda. Vrátil hlavu nazpět, aby si ženu prohlédl a povzdechl si, upravil vlasy a poplácal ji po tváři: ,,Neprodal bych ji na orgány, ani do bordelu. Nejsem zvíře,“,,Když budeš uklízet, dostaneš najíst a mít kde spát, nikdo se tě nedotkne.“ Díval se na děvče hned třetí den, co byla schopná stát na nohou, byl proti ní o hodně vyšší. ,,Ale pokud se pokusíš utéct, klidně tě na místě zabiju, nebo líp, zlámu ti kotníky, aby ses musela plazit pro svoji smrt.“ Sklonil se. ,,Bude lepší poslouchat ne?“Byl to celkem rok, co ji měl u sebe doma, než ji prodal dál, začala mu zavazet v typických úkonech a taky byla poutačem pozornosti, což nechtěl, víc mužských očí ohrožovalo i jeho sestru, a tak ji předal prodejci, co s ní dál bylo, nebyla jeho věc. Neměl ani ponětí, že skončila v Shu Hanu.

Feel like making a deal with the devil?
Práce pro něj byla vše, zábava nabízená Ketterdamským podsvětím taky, pochopitelně nedokázal odolat nějakému tomu zašpáasování, i tak se dalo nazvat to, jak si našel Honey, klubíčko rozkošnosti postávající na ulici nabízecí své tělo, nepatřila nikomu, ale přesto tělo prodávala. Byla inteligentní, ale chudá, a tak musela nějak pracovat a bez školy, nedokázala udělat víc. Cressen, který stihl dodělat Ketterdamskou univerzitu, vlastnil firmu, do které nemálo investoval i z peněz, které zdědil po matce a Anna mu je osobně předala do dlaní, až když si byla jistá, že opravdu je rozumný a nerozháže je do širého okolí za chlast. Alkohol byl sirupem do nepohody, takový špatný román.Honey byla kostka cukru k alkoholu, který stačilo zapálit. Jenže nic není krásné pořád, a i cukr se může spálit a začne smrdět. Zkazila se v jeho očích a byla na obtíž, Anna zemřela na rakovinu plic, nebylo se čemu divit, žila poblíž bohatých pánů tolik let, kteří neustále kouřili, a to ji nakonec stálo život. I přes všechno peskování, jí nakonec zaplatil náhrobek. Možná uměl lidi zabíjet, jen protože proti němu stáli ba se snažili zničit jeho byznys, ale taky uměl ukázat špetku dobroty, jednou z nich byli sirotci Ketterdamu.Jenže ďábel nosí, jak sametový oblek, tak i kožich a když se mu povedlo jednoho dne zaplést se s druskelle, jen tak tak se jim vyvlékl z okovů, aby neskončil jako odstrašující případ pro ostatní grishy. Celý život se jim vyhýbal, jen o nich slyšet, ale na řekněme stará kolena na ně kápl. ,,Podívej se do tý svý zmrzlý duše a řekni mi, že by se ti nehodil chlap jako já?“ Prohlédl si druskelle od hlavy k patě. ,,Ta tvoje palica blond se tu fakt neschova, ale ja? Viděl jsi mě? Jo? Koukáš?“ věnoval mu decentní úsměv. Sice dostal do držky jednu až skončil na kolenou, ale přežil. Jak? Chtěl se vidět s jejich šéfem, není nic lepšího na tom zemřít pod rukama někoho kdo řídí Ledový soud. Inu, Lokeho potkal kolem roku 1798, kdy mu nabídl spolupráci, jejich osobní a taktéž jako menší dárek nabídl šedé ptáče dravce z Novyi zem, sám měl podobného, ale rudého na svém rameni.