Vera na první pohled vypadá skrz svou výšku spíše drobně a křehce. Nechybí jí však ženské křivky, které jsou patrné především v oblasti poprsí, boků a zadku. Není oplácaná, ovšem vychrtlá také ne, rozhodně má oku co nabídnout. Pohybuje se ladně, spíše po špičkách, jako by byla zvyklá chodit tiše a nenápadně, nezpozorovaně. Zblízka je možné zahlédnout vypracované svaly.
Oválný obličej s výraznějšími lícními kostmi lemují zvlněné vlasy, které změnily svou původní blond barvu na světle hnědozrzavou, jež snadněji splyne se svým okolím. Zelené oči s drobnými zlatými flíčky jsou bystré a málokdy se nechají rozptýlit. Drobný nos ničím nevyniká, zato plnější rty dokáží vytvořit nejrůznější úšklebky a grimasy. Upřímného smíchu se od nich člověk moc nedočká, pokud se to však povede, objeví se ďolíček na levé straně tváře. Pokožka je bledší, proto není těžké zaregistrovat spršky pih na nose, lících, ale třeba i ramenou. Málokdy se opálí. Někdy může působit nezvykle vyčerpaně.
Mladá žena chodí oblékaná v tmavších a nenápadných barvách. Střihy jsou taktéž spíše obyčejné, především pak přiléhavé, aby se v oblečení dalo dobře a snadno pohybovat. Nejčastějším společníkem je delší kabát s kápí, šátek přes spodní část obličeje a dýka na stehně či za pasem. Doplňky u ní člověk nenalezne, nikdy nesundává jen řetízek s přívěskem runy slunce.
Pochybuje se sebevědomě a napřímeně, dokáže se velmi snadno schovat. Kolem sebe roznáší vůni dřeva a koření, cosi nasládlého a výrazného zároveň. Dole na bradě má větší jizvu. Pokud ji někdy spatříte bez oblečení či spoře oděnou, můžete si všimnout ještě několika podobných památek na střety se zbraněmi či jiným. Jedna taková se nachází na jejích zádech, kdy vypadá spíše jako od biče, další pak nahoře na jejím stehnu, zubatá a nejspíš jen částečně zahojená.
Vera je mladá žena, která sice ví, že má schopnosti, všemi silami se je ale snaží ukrýt a schovat, aby si jí nikdo nevšiml a neskončila v otrokářství anebo ještě hůř. Proto se ve své snaze přežít na takovémto místě snaží spolehnout spíše sama na sebe a na to, co ji naučil její otec. Schopnosti samozřejmě sem tam použít musí, aby se udržela při síle, ovšem jedná tak spíše v ohrožení a když jí nic jiného nezbývá. Vystupuje sebevědomě a odhodlaně, nedává najevo skoro žádné emoce a především strach, což je další věc, kterou ji Ketterdam naučil. Může tak působit starší a zkušenější, než doopravdy je. Ve skutečnosti sama sobě nevěří. Myslí si o sobě, že přitahuje neštěstí, a tak se snaží držet dál od všech možných vztahů a přátel. Těch sice pár má, ale přesto o ní nevědí skoro nic osobního. Rozhodně ne to, že je grisha.
Nejenže je uzavřená, ale dokáže být i chladná a sarkastická. Záleží jí především na vlastním bezpečí, minimálně to si snaží namlouvat, když má výčitky z toho, že někomu například na ulici nepomohla a nechala ho jeho osudu. Čím dál více uvažuje a touží po návratu do Ravky, mezi své. Vyčerpává jí skrývání její vlastní velké části osobnosti, zároveň na ni doléhá nebezpečí z toho, kdyby ji někdo objevil. Žije ze dne na den. Nedovoluje si mít nějaké obrovské sny, věří totiž tomu, že přesně to žene člověka do záhuby. Víra, naděje… v bohy, lepší život.
Což je trošku ironické vzhledem k významu jejího jména (Vera = víra). Je pragmatická, svým způsobem až cynická. Nepamatuje si chvíle, kdy se doopravdy uvolněně smála a jen si užívala života, nepřemýšlela nad tím, jak nad někým vychytračit, jak někoho podrazit a získat převahu. Je spontánní a impulzivní, často se dostane do nebezpečí skrz svou choleričnost a bezhlavost. Vadí ji, když ji někdo podceňuje nebo si o ní myslí, že je slabá. Nemá problém lhát a podvádět, morální hodnoty má rozhodně posunuté trochu do strany, není však vyloženě krutá. Rozhodně by nikomu neublížila jen tak z rozmaru, pouze v sebeobraně. Pokud by se jí ale někdo snažil ublížit (případně někomu blízkému), je schopná ublížit nazpátek, a to prudce a bez slitování.
Cítí se lépe v blízkosti zvířat, raději volí jejich společnost. Odreagovává se malbou či alkoholem. Velmi těžko důvěřuje, spoléhá se sama na sebe a je příšerná v práci v týmu. Raději volí samotu než společnost. Pokud by ale k někomu cítila loajalitu, byla by věrná a nikdy by to s člověkem nevzdala, stejně jako to nikdy nevzdala se svou rodinou, dokud nějakou měla.
Zároveň jí to ale chybí, cítí se osamělá. Proto čím dál víc touží po možnosti podívat se mezi grishy, i kdyby to znamenalo bojovat. Bojuje o svůj život každý den, proto by to pro ni nebyla taková změna. Svým způsobem viní matku, že jí nedala šanci rozhodnout se sama za sebe a zatáhla ji do Ketterdamu, kde je pro ni život snad ještě horší než v Ravce.