Alexander pochází z rodiny majetného obchodníka z Os Alty. Vasiliy Mikhailovič, tedy jeho otec, si ve zbrojním průmyslu hojně naplnil kapsy, takže si vždy mohli užívat relativního bohatství. Jak přesně se mu podařilo získat kontakty a majetek si nikdo nebyl úplně jistý, ale ještě větší záhadou bylo, jak se mu podařilo získat něco mnohem cennějšího - Sashovu matku. Co nadané dobrosrdečné grishe mohlo učarovat na přísném podnikateli, nikdo nedokázal pochopit. Ačkoliv byla Svetlana členkou armády, mohla si díky Vasiliyevovým kontaktům dovolit žít ve městě, což možná bylo dostatečnou motivací, proč s ním trávit život.
Alexander v dětství vzhlížel k oběma rodičům. K otci pro jeho úspěchy, důstojnost a autoritu a k matce pro její neutuchající zájem pečovat. Její něžná náruč mu často poskytla záchranu před otcovým hněvem. Po její smrti si sice musel vystačit sám, ale to už byl přeci podle vlastního mínění téměř dospělý a striktní pravidla mu dávala smysl.
Už odmala si byl jistý, že se jednou projeví jeho čarovné schopnosti. Doufal v to natolik pevně, že si ani nedokázal představit jinou alternativu. Byl předurčený k tomu podílet se na velkých věcech, bojovat a vítězit. Matce jeho vášnivé vize dělaly starosti, snažila se ho odradit od adorace válčení, které sama tolik nesnášela, ale marně. Sasha si své cíle stanovil dříve, než si stihl stanovit svoje hodnoty.
Nedokázal pochopit, že je někdo další nesdílí. Jeho kamarád Mitya (Dmitriy) se například všemožně snažil vyhýbat testům. Toužil utéct s divadlem. Když přijely karavany s komedianty, ochomýtal se dlouhé hodiny kolem a zasněně pozoroval všechen ten ruch. Stejně na něj však nakonec přišli. Existuje určitá šance, že na tom Sasha měl svou zásluhu, ale pravdu už se nikdy nikdo nedozví.
Sashovi všechno hrálo do karet. Ukázalo se, že je opravdu magicky nadaný, a co víc, stejné "štěstí" potkalo i Mityu! Dokonce, Svatí, se u nich projevil i stejný typ schopností, takže patřili do stejného řádu.
Jediným, ale zdrcujícím neštěstím, které se Sashovi vmísilo do cesty, byla tragická smrt jeho matky. V rámci jakési mise překračovala hranice do Fjerdy, ale zpět už se nevrátila. Sashovi a jeho otci se nedostalo přesných informací o její smrti, ale podle všeho byla utopená Druskelly v jednom z tamějších jezer. Její odchod ho ovšem neparalyzoval, naopak podnítil jeho nenávist k nepřátelům Gris a poskytl mu další motivaci pokračovat ve své cestě.
První roky v Malém paláci ubíhaly bez potíží, stále se zdálo, že je vše na dobré cestě. Zlom přišel až ve chvíli, kdy Mitya plnil úkol na druhé straně Vrásy, tehdy totiž Sasha přišel i o něj. Nikdo nezjistil, co přesně se s jeho přítelem stalo, zkrátka se pohřešoval. Sashu to zasáhlo ještě víc, než by byl čekat. Občas se přistihl, že doufá, že se Mityovi opravdu přihodilo něco strašného, než aby se smířil s myšlenkou, že třeba dezertoval. Že opustil jeho, opustil ideály, opustil armádu, a dopustil se tak neprominutelného hříchu. Nikdy na něj nepřestal myslet. Často mu psával dopisy, ale samozřejmě je nikdy neodeslal, nebylo kam. Stal se z toho spíš rituál. Všechny si je schovává.
Sasha se už několik let domnívá, že by se perfektně hodil pro pozici kapitána, jelikož si je jistý, že má všechny predispozice. Ve svém řádu nedokáže objevit nikoho, kdo se téhle role dokázal zhostit lépe. Když byl ještě naživu bývalý kapitán, vždy se snažil být úslužný a vzorný, aby jeho nadřízenému neušla jeho způsobilost a třeba ho zvolil jako svého nástupce. To se ovšem nestalo. Kapitán se nechal řídit citem a ne rozumem, takže práci z čisté protekce dostala jeho dcera. To Sasha nedokázal snést. Nejen že se díky jejímu mladému věku a pevnému zdraví jeho šance zaujmout vysněné místo rapidně snížily, ale ještě si měl nechat rozkazovat od holky, která navíc byla jen o pár let starší než on sám. Od té doby mu výcviky nepřinášejí ani zdaleka takové potěšení jako dřív.