OBLÍBENÉ
Látky
Přesnost
Preciznost 

NEOBLÍBENÉ
Nepřesnost
Lež 
Faleš

RAVKA - OS ALTA

Pokud se dá považovat něco za štěstí, tak je to pravděpodobně to, že se narodíte do nějaké dobré rodiny. Tolya tohle štěstí měl a narodil se do rodiny dvorního krejčího a rodiče ho milovali. Ze začátku na něm nebylo pra nic zajímavého - obyčejné miminko, obyčejné dítě, nic co by mělo přitahovat pozornost, nebo ovlivňovalo to, jak se dívá na svět. Ne - ze začátku byl jako ostatní, hrál si a učil se, zjišťoval co si může a nesmí dovolit. Jakmile však zvládl základní lidské předpoklady jako byla chůze a řeč, stal se cílem svého otce pro následnictví v řemeslu. 

Jeho dny se naplnily nůžkami, špendlíky, látkami a poučkami od otce stejně jako výchovou mravů, také se začal učit číst a psát. Ačkoliv nikdy nebyl tím nadmíru nadaným dítětem jehož rukopis by dělal každému úsměv na tváři, ukázal se u něj vrozený talent na rodinné řemeslo. V životě se však nedá přeskakovat a před prvními úspěchy přišli první problémy, kdy zkrátka  něco pokazil a byl za to od otce potrestán. Nerad na to období vzpomíná, jelikož se jedná o období, kdy chyb dělal hodně - zničil drahou látku, vypáral stehy na rozdělaných šatech nebo byl jen nešikovný a něčím látku polil. Vždy z toho vzešel patřičný trest a následně dlouhé hodiny, kdy se podílel na nápravě daného problému. Otec mu svou lásku nedával zadarmo a Tolya to pociťoval na vlastní kůži. Začal být obdobně jako otec zaměřený na drobnosti - snažil se pochopit to, na čem na látkách záleží, který šev je výborný a který naopak špatný. Opakoval kroky tolikrát, že se mu brzy dostávaly do rukou a z neustále přeměřovaných pohybů a oprav chyb se stávala dobrá a později i výborná práce, kterou jeho otec náležitě chválil a oceňoval. 

Souběžně s prací v řemeslu se také Tolya musel věnovat výcviku v boji. Nebylo to něco co by miloval, naopak příliš v tom nevynikal a jeho neschopnost jej díky rozvinutému smyslu pro perfekcionalismus doháněla k šílenství. Stejně jako neskutečné množství společníků a těch. kteří tento trénink s ním museli sdílet. Nebyl to pro něj lehký start a průběh se stával otravnějším vzhledem k jeho povaze, v tom všem se mu však podařilo začít rozvíjet vlastní styl a s pomocí otce, který jak se později ukázalo měl obdobný problém při svém výcviku, nalézt i zbraň se kterou Tolya nevypadal jako slon v porcelánu a konečně začal dělat pokroky. Nedá se o něm sice hovořit tak, že by se v boji stal mistrem, ale není to tak, že by byl zcela neužitečným.

V jeho sedmnácti letech seu jeho matky začala rozvíjet demence společně s alzhaimerovou chorobou, která postupovala velice rychle. Zhruba ve stejnou dobu se jeho otec začal potýkat s parkinsonovou chorobou. V začínajícím stadiu na Tolyu přešly jen ty nejdrobnější práce, ale později se mu dostávalo více a více povinností, které musel následně řešit sám. Tato ne příliš šťastná shoda okolností mu však dovolila dále se rozvíjet v oboru a zároveň získávat čím dál tím více samostatnosti a tedy i možnosti nechat plynout svůj vlastní talent. Na oděvech pro dvůr se podílel větším dílem a zároveň i větším dílem zodpovědnosti, přizpůsobil se stylu svého otce a následně jej zdokonaloval. Otec mu řemeslo předal krátce před jeho čtyři-a-dvacátými narozeninami. 

O rok později se plně adaptoval na stav který působil novému tlaku i zodpovědnosti a udržuje svou šicí dílnu v chodu pod precizním dohledem tak, aby neodešlo z místnosti nic co by jeho oko nevidělo, neschválilo nebo jeho ruce osobně neušiiy či neopravil. Také si osvojil zvyk svého otce, kdy u sebe neustále nosí jehlu a nit, má připravené náhradní oděvy, či knoflíčky k sakům a košilím. Čas od času také navštěvuje knihovnu, aby osvěžil mysl dobrou četbou a ve volných cvílích si odpočinul. Od doby, kdy oba jeho rodiče podlehli svým nemocím je navštěvuje zřídka a svůj volný čas tráví na místech, která mu dovolí skutečně upustit od stresu a napětí, které jinak zcela běžně cítí. 

Jedna taková návštěva přitom rozhodla o budoucnosti jeho osamělého stylu života. Neberte ho špatně, je to sympatický mladík, ale ne každý zvládl jeho náturu a zároveň on nezvládl kde koho. Hluk mu nedělal nikdy dobře a s tím kolik času trávil v šicí dílně, byl jeh okruh přátel poněkud omezen. Tahle jedna návštěva v knihovně mu však dovolila poznat Carniflexe. Tehdy to pro něj bylo nové - tichá, zamklá osoba, která společnost dle jeho pohledu příliš neočekávala, ale Tolya se rozhodl po několika prvních minutách, že zkrátka bude otravným a mladší grišu si adoptuje. 

Jeho vytrvalost nakonec nesla ovoce a nejen že získal přítele, ale také získal parťáka, který mu pomáhal v tréninku boje. Co se protistrany týče - má zoručen vždy pořádně slušivý oděv, věrného přítele a nezmara, který bude naprosto nemožný ve společnosti pokud nepůjde o jeho práci. Oboustranná výhodnost. 

Na další osudové setkání si musel pár let počkat, konkrétně do svých sedm-a-dvaceti let, kdy se mu do života připletla Maryanna. Dívka, které se zřejmě líbil a ačkoliv si to nikdy nepřipustil, i on byl do ní podstatnou část jejich společných chvil zahleděný. Alespoň dle počtu zničených kusů látky a několika desítek pokusů projít zdí, které se mu samozřejmě nevydařily. Sečteno a podtrženo po několika týdnech, kdy se jeho život začal hroutit pokaždý když byla na blízku jí na několik týdnů dokonce podlehl. Bohužel Maryanna nebyla ženou, která by se mohla v jeho životě stát něčím víc než dočasným spojem dvou látek k sobě. Dodnes o ní tvrdí, že je jako špendlík, podrží když to potřebujete, ale stehem se nikdy nestane, jelikož bodá do kůže pokaždé, když se chcete v oděvu pohnout.
Od té doby se podobným situacím vyhýbá a plně se věnuje své práci a opakování svých bojových zkušeností při tréninku v boji s mečem. Největší spoleh na něj je vždy ve chvíli, kdy potřebujete nový oděv - o tom nebude pochyb.