Samozřejmě by začátek jejího příběhu mohl obsahovat slavné "Bylo, nebylo..", ale z jejího pohledu začátek jejího života nebyl žádná pohádka, nýbrž špatný vtip, kterého z nějakého neznámého důvodu musela být součástí. Její existence byla možná jen díky nehodě v bordelu, kdy si jedna šlapka nedala dostatečný pozor a bohužel po devíti měsících přišlo na svět malé okaté něco jménem Sage. Po jejím tatíkovi zbyl jen menší obnos za vášní strávenou noc a kapesní hodinky, které mu údajně vypadly, když se poměrně rychle pakoval ráno pryč. No a samozřejmě tedy i nevyžádané díťátko, které bohužel neudělalo jeho drahé mamičce moc velkou radost. Každopádně prvních pár let to nebylo tak zlé, minimálně ještě nebyla dost stará na to, aby si pamatovala, jak je její rodina zbytečná, nebo z toho vlastně ještě pořádně neměla rozum. Do svých pěti let dokonce i docela vycházela se svojí sestřenicí a sourozenci, jenže postupem času jí přestávala být po chuti vidina její možné budoucnosti. O zkažené dětství se rychle postaralo sprosté a nemravné prostředí, ve kterém vyrůstali, kdy rozhodně nebyla šance, že by si mohla zachovat dětskou nevědomost a nevinnost spojenou s aktem probíhajícím mezi milenci nebo v tomhle případě mezi pracovníky bordelu a jejich klientelou, ale ve výsledku jí její dětství pořádně zkazilo až to, když její "drahá" tetička Jane na tuto úlohu začala pomalu ale jistě připravovat svoji dceru, její sestřenici Miriam. Zhruba v ten okamžik se začínalo projevovat to, že okatá brunetka bude mít svoji hlavu, což se její matce a obzvláště tetce, která jí ráda připomínala, že jí čeká úplně to samé, nelíbilo. Už od mladého věku se tedy táhlo dohadování, které většinou skončilo tím, že dostala pár facek, ať už od matky, která jí jako své první dítě nesnášela, nebo od tety, která nedokázala snést, že jí Sage nejde na ruku přesně tak snadno a oddaně jako její poslušná Miriam.

Postupem času jí nakonec odstřihlali i její sourozenci, kteří byli očividně taky moc tupí na to, aby si spočítali, že nechtějí sdílet osud jejich matky, nebo jim to bylo zkrátka jedno. Takže ve svých osmi už byla docela samotinká a rozhodně to neměla lehké s tím, jak se celá její rodinka snažila zlomit její hrdost a odhodlání krutými slovy, lehkou i těžší šikanou její maličkosti nebo nucením k tomu, aby se nijak živila sama, když nebyla ochotná spolupracovat. Tím pádem se snadno stalo, že tenhle malý paličák jednoduše vzal celou svoji hrdost a prostě to nějak vymyslel. Ve zkratce se hodně rychle naučila kapsařit, aby donesla svoji daň za život, kdybychom to řekli takto. Každopádně rychle vyšla z naivní představy o tom, že něco půjde až takto snadno. Sice vyřešila svůj problém na malou chvíli, ale bylo od ní velmi naivní si myslet, že drahá Jane nebude chtít víc a víc, aby to dívka nakonec nezvládla a nakonec se jí podrobila. To také jednou vyvolalo pořádnou hádku, která skončila až tak, že malá naštvaná Sage vytrhla té potvoře měšec, který jí donesla, aby se na ni rozkřikla, že nemusí mít nic, když jí to není dost dobré, a nakonec ho hodila z okna do tmy a jak zjistila druhý den, do křoví s pořádně ostrými trny. Nakonec zahazovat peníze byla hloupost, kterou si nemohla dovolit, takže si pro ně taky pěkně došla, akorát že z toho nakonec stejně nic nebylo, protože v měšci byly pouze zohýbané mince a dvě dokonce trochu přilepené k sobě, jako by se spojily. To jí rozhodně nedávalo moc velký smysl, jelikož před letem z okna byly v pořádku a ten pád by je jistě nezkroutil. Ani takovou sílu, aby je zohýbala, když se navztekala, přeci neměla. Trvalo jí pár týdnů, než si dala jedna a jedna dohromady a začala svoji malou hypotézu nenápadně testovat, když to šlo a neměla na krku trochu závažnější problémy, jako třeba ty, že opět a znovu byla hubována a nucena nosit peníze, které neměla šanci shánět a tím pádem jí její drahá teta připisovala dluh prakticky jen za neposlušnost. Ostatní děti nemuseli platit za svůj život, stačilo, když občas ustalaly pár postelí a všechno bylo v pořádku, ale ona o takové privilegium přišla. Každopádně objevování jejích možných či nemožných schopnosti. Nakonec slyšela o Grishách, ale nevěřila by tomu, že jedna je. Ale i než se tomu po pár zdařilých pokusech ohnout lžíci nebo narovnat zničené mince, odhodlala konečně věřit, byla dost chytrá na to, aby si to nechala jen pro sebe. Sice se povídalo ledacos, ale tak nějak si ze všech příběhů seskládala asi takový obrázek, že by jí její tetka, prodala nejvyšší nabídce, kdyby na to přišla. Nakonec by to byli dvě mouchy jednou ranou, měla by peníze a ještě by se zbavila malé vzpůzné otrapy.

Proto si své tajemství také roky podstivě střežila a i když měla chuť zkoušet a zkoumat co by mohla dokázat, neodvážila se v ničem rýpat do hloubky, aby se neprozradila. Sice byla držka držkatá s odpovědí na všechno, ale i tohle svérázné dítko občas opustila odvaha, když si představila, jaký osud by jí mohl potkat, kdyby se na ni přišlo. Možná i proto tu a tam sklopila i uši a skoro fungovala, aby se chytře vyhnula problémům. Obecně se během let už naučila být chytřejší, neriskovat to, co nemá cenu riskovat a vybruslit ze všeho alespoň trochu šikovně, i pro svůj vlastní klid. I když ten tak docela neměla nikdy se svojí famílií, která do ni pořád ryla, i když prakticky sekala dobrotu dle jejich požadavků. Ale tak mohla by jim být prakticky vděčná za to, že jí naučili povznést se na hloupé kecy hloupých lidí.

Nad hlavou jí ale nakonec začal čím dál tím očividněji viset damoklův meč, který měl brzy rozseknout to, jak bude vypadat její další život. Prakticky neměla kam jít a byla si docela jistá, že útěk by se jí nevyplatil, pokud by vyloženě nezmizela na lodi pryč z Kerchu, aby na ni nedosáhla její tetka ani matka, jelikož ty stále trvaly, že jim musí zplatit všechno, co do ní za ty roky daly, a kdo ví, jak by si vedla mimo Kerch v zemi, jejíž jazyk by ani neovládala, nakolik zvládla maximálně velmi málo frází v kostrbaté ravštině. Takže útěk ze země byl velká neznámá, na kterou by se nevyplatilo vsadit, ale rozhodně nechtěla zůstat a stát se jen kusem masa pro něčí potěchu a kdo ví jaké úchylné sklony. Nakonec ale přišlo řešení jejího problému nebo si ho spíš pozvat sám zaměstnavatel její matky, který chtěl pořádně zabezpečit nemalé jmění, které z bordelu šlo. Ser Wilkins byl docela známý svými zabezpečovacími systémy, které se mnohdy mezi lidmi přirovnávali až k něčemu, co by mohli vyrobit i materiálčíci. Samozřejmě záleželo na velikosti, ale jeho trezory, zámky a další vybavení zvládaly být krásně složité a komplikované, že se říkalo, že i Grišové by jejich otevřením strávili pár minut bez klíče, správné číselné kombinace, či návodu. Zkrátka a dobře o něm i Sage slyšela rozhodně jí ohromně zajímal, když se tam ukázal. Nějak v ní probudil zájem o všechno, co dělal a chtěla mu pomáhat a asistovat. Navíc to byl jeden z minima lidí, co na ni byli za její krátký živůtek milí, takže nebylo divu, že s ním trávila každou volnou chvíli, dokud nenainstaloval svůj skvělý vynález, aby mu mohla asistovat a zkoumat to. Jenže nakonec měl práci hotovou a vrátil se do Ketterdamu a ona zase osaměla na nepřátelském území.

Trvalo přesně tři dny, dvanáct hodin a pět minut, než si sbalila svých pět švestek -téměř doslova- a vydala se do Ketterdamu, aby se ho pokusila přemluvit, aby ji vzal do učení. Nakonec neměla co ztratit a viděla v tom svojí šanci. Přeci jen to vypadalo, že by se mu mohla hodit, vysvětloval jí svoji práci a ona se rychle chytla a už mu pomáhala. Proč by ji po zkoušce zdarma nepřibral? Každopádně měl její nápad samozřejmě další mezery a musela strávit několik děsivých nocí schovaná u cest a jednu opravdu děsivou noc v ulicích Ketterdamu, než se jí podařilo najít krámek sera Wilkinse, který by mnohem větší, ale zároveň mnohem menší než čekala, docela těžko se to popisovalo. Každopádně hlavní bylo to, že byla tam a nakonec prošla dveřmi, nad nimiž zacinkal zvoneček a byla tam. Viděla svůj cíl, jak se sklání nad nějakými papíry, zatímco procházela mezi vitrínami se malými i masivními zámky, menšími trezůrky a i nějakými naleštěně vyhlížejícími kolty, co u sebe měli krabičky s odpovídajícími náboji. Až když došla až k pultíku, obtěžoval se jí její budoucí mentor věnovat pohled. Od tohohle bodu to ale nešlo úplně tak, jak si představovala. Tak nějak čekala, že ji přijme bez zaváhání, ale on jí odmítl, ne jednou, během pár minut. Až když prosila, naléhala, prakticky brečela, že nemá kam jít a žadonila o to, aby to s ní alespoň zkusil, nakonec ji přijal. Vlastně měla víc štěstí než rozumu. Nakonec to, že na ni byl cizí muž milý, když se kolem tu a tam mihli lidi a když se soustředit spíše na práci, nemuselo znamenat, že si pro osamocenou, malou holku nenajde jiné využití než to, že by jí přijal za učně, že? Každopádně měla to štěstí, že tento muž ukázal být prostě slušným občanem a tak poprvé po několika úmorných dnech mohla opět v klidu zavřít oči a opravdu si odpočinout v bezpečí. I když to mohlo být docela ironické, cítit se v bezpečí s tímto člověkem, nakolik byl ser Wilkins vlastně docela děsivý díky jizvám, které se mu táhli přes obličej až do linie vlasů. Opět se ale ukázalo to, že v tomhle světě knihy nejsou jen obal. 

Každopádně hned druhý den tedy začalo pořádné učení, které si dívka žádala. Cane Wilkins se svými zakázkami rozhodně neměl čas se zdržovat a proto nebylo divu, že jeho práce mnohdy probíhala od rána do večera. Snad ani proto pro ni nemělo být překvapením, když potkala dalšího člena domácnosti, Juliu, která dělala Caneovi prakticky hospodyni, ale vlastně překvapená byla, když pomalu ani nerozlepila oči a už jí bylo vyčítáno, že je celá umouněná a musí se umýt, převléct, zcivilizovat a tak dále. S Julií trávila ale pouhé minimum času a brzy fungovala podobně jako její nový učitel na principu  tom, že se od té rázné ženy jen nechala nahnat k jídlu, než šla opět do práce. Za měsíc už si na ten režim celkem zvykla a dokonce si zvykla i na to, že jí Cane nakládá tu nejhorší a netáhlejší práci a minimálně jí bere k rozmýšlení nebo kompletování svých projektů. Spíš jí nechával brousit a čistit nedokonalé a nevyhovující kousky oceli, dokud s tím nebyl spokojený a podobně. Občas, když nic neměl, dal jí pro změnu do ruky, nějakou hračku, třeba krabičku, u které musela odhalit, jak funguje, aby jí zvládla otevřít a poslal jí jinam, aby se mohl pořádně soustředit na práci, ale jí nějak zabavil a ještě jí třeba něco naučil hrou. Sice některé části byly spíše otrava než to, co si od toho slibovala, ale stejně všechno dělala hezky svědomitě a pořádně. Jenže i když byl ten měsíc dlouhý a náročný, ve výsledku stejně uběhl pomalu jako mrknutím oka a něco málo po měsíci dveřmi prošla její matka s její tetou. Sage naštěstí byla za rohem, ne v krámku, takže si jí nevšimly ani ženy ani ser Wilkins, ale mohla je slyšet. Jane se dožadovala jejího navrácení a oháněla se tím, že jí dívka dluží peníze a že ví, že jí tu schovává, ale nic z toho Canea neohromilo. Když si ale začaly dovolovat obě až příliš, zeptal se na částku, kterou jim následně zaplatil a řekl jim, ať už se tam nikdy neukazují. Hodiny poté Sage čekala v dílně a bála se toho, že jí za tohle pošle pryč, ale nikdy potom to už nevytáhl.

Během dalších pár let poté už začal svoji malou učenku zasvěcovat více do tajů svého výrobčího umění, ukazoval jí i plány svých prací a nechával jí i zhotovovat některé menší i masivnější zámky, které nebyli na  zakázku. Už tehdy si začala, když si myslela, že se nedívá, tu a tam malinko pomáhat, aby si urychlila práci u tvarování menších kovových součástek, ale trvalo pár let, než jí Cane konečně oficiálně přichytil při činu a podělil se s ní i o své tajemství, které bylo stejné jako její. Vlastně měla to podezření, ale vždy si říkala, že je prostě jen moc šikovný. Ale ve výsledku to takto bylo ještě lepší, protože jí alespoň někdo trochu více naučil o tom, co umí a neumí. I když to znamenalo, že se musela tu a tam položit do knih, aby se o sobě samé něco dozvěděla, nebo aby mohla splnit úkol, který jí zadal. Po vzájemném odhalení jí toho i ze své celkové práce ale ukázal mnohem více a také jí začal učit, jak má všechno dávat dohromady tak, aby to bylo o poznání lepší než cokoli, co vyrobí obyčejný člověk, ale aby nebylo očividné, že je to dílo Grishy. Zkrátka jí zasvěcoval prakticky do všeho, jen se svým životním příběhem se jí moc nesvěřoval, i když se o něj mnohokrát zajímala. NAkonec si byla téměř jistá, že se svými znalosti musel mít co dočinění s druhou armádou Ravky, ale nikdy jí to nepotvrdil a nechtěl o tom mluvit. Jenže tím jen přiživoval její zvědavost a fantazii, se kterou se zajímala o to, jak vznikly jizvy na jeho obličeji, jakto, že je teď v Kerchu a proč si vydělává tak jak vydělává, když se tak moc snaží zakrýt to, že je jeho dílo výrobkem Grishy. Zkrátka to jen způsobilo to, že se jí v hlavě vytvořil traumatický příběh plný krve a utlačování a hromady nelogických věcí, které mohly a nemusely být pravdou, ale nikdy ani nenašla žádnou pořádnou indícii, která by jí něco potvrdila nebo vyvrátila a Julia toho nevěděla o moc víc, i když se ukázalo, že o jeho schopnostech ví.

Každopádně se toho kolem svých devatenácti pustila, jelikož to nebyl její problém a pochopila, že až jí to bude chtít říct, tak jí to prostě řekne. Spíše se soustředila na práci, ve které byla čím dál lepší a lepší, což bylo jen dobře, jelikož na Caneovi už se začínalo projevovat stáří, což bylo nemilé, ale vždycky se dovedli oba zasmát jejím staříkovským vtipům na jeho účet. Ale vlastně nebylo moc hezké vidět jedinou skutečnou rodičovskou postavu pomalu chřadnout. Každopádně si dala minimálně hodně záležet na tom, aby zastala všechno, na co on už nestačil. Pomalu ale jistě vlastně převzala jeho obchody a na menší zakázky už jezdila ve většině případů úplně sama. Tohle její osamostatnění jí nakonec díky volnosti dovedlo až ke karetním stolům, kde se tu a tam po večerech bavila, když stařík chrupkal doma, a provalilo se to až později, kdy jí to samozřejmě bylo vyčítáno až běda, ale vlastně nikdy neprohrála víc než vyhrála, takže jí to toleroval jak Cane, tak Julia, ale samozřejmě se to neobešlo bez větších přednášek. Když ale nakonec v jejích dvaadvaceti Cane onemocněl a už byl prakticky upoután jen na domov, také docela svoji zábavu přehodnotila, sice nedala hraní vale, protože ve většině případů neměla problém vyhrát, ale urovnala si priority a přešla hlavně do pracovního nasazení, kdy vyřizovala prakticky už úplně všechno a Cane jí pomáhal převážně jen radami ohledně toho, jak má co zkompletovat nebo jak upravit své náčrty, jelikož nic moc jiného už dělat nemohl, co se složitějších kousků týkalo. Každopádně tímto způsobem prakticky získala jeho jméno, i když si stále lidi vybavují Caneův obličej, ser Wilkins už je prakticky tato malá držka, kterou stále občas někdo nečeká, pokud je to někdo dál od Ketterdamu. Sage je ale celkem odhodlaná řídit byznys, což o tom, je i ráda, že má Caneovu podporu, ale stejně by byla radši, kdyby na to nebyla sama. Ale se svým odhodláním už došla daleko, takže rozhodně nebude couvat.