DO ROKU 1742
Nikdo neví přesně počátek této války, ale ti, co si přec jen vzpomenou na písmo z pergamentů i knih naleznou v mysli i jméno Yaromir Odhodlaný, který je považován za zakladatele celé země. S tímto psaným důkazem si můžeme jen domýšlet, jak dávno to vlastně bylo, zda při válce stáli i svatí, ale jediné je jasné – niky zákopová válka neskončila a její jedovaté pařáty se natahovaly kupředu každým rokem víc a víc. Obíraly zemi na severu i jihu o půdu, z žen dělaly vdovy a z dětí siroty.
Situaci o to nepomohl ani puč, který si vůči zemi zosnoval samotný generál II. Armády a tehdy nejmocnější grisha své doby, která táhla do války s lidmi. Samotný převrat postavil carskou rodinu do ohrožení a ne-li blízko smrti. Ta si nakonec přišla pro samotného cara i jeho ženu, na trůn nastoupil na krátkou dobu Temnyj se svými přívrženci, ale jeho plán byl potrhaný světlonoškou, kterou považoval za sobě rovnou. Alina stála na straně lidu, stejně jako Nikolai Lanstov a několik dalších známých jmen, která si v budoucnu Grishi i lidé šeptají pro štěstí.
ÚSTUP TEMNÉ DOBY 1742
Roky plynou pomalu, ale jistě a mění se v dekády, které zanechaly za sebou pouze temnou historii a děs v očích místních obyvatel, když Alina Starkov po boku Temnyje zmizela ve Vráse, jenž jako hladová temnota pohltila kus okolních měst. Lantsov se vzdali trůnu, po smrti cara a zmizení jeho ženy, a nastoupil na něj rod Artemovich jenž toužil po sjednocení Ravky stejně jako jeho předchůdci. Ba se mu to dokonce na několik let povedlo, kdy První a Druhá armáda sjednotila svoje síly, aby se postavila nepříteli. Jenže nic netrvá věčně, země zůstala pod neustálým náporem ostatních zemí, které oslabenou Ravku (Vrásou) chtěly pro sebe. Strach o životy ze srdcí občanů nevymizely i když se země snažila sebevíc postavit na své nohy, bez toho, aby žádala Kerch o pomoc ve válčeném střetu.
KETTERDAMSKÝ MASAKR V DOCÍCH 1745
Kerch o tom nebyl ani v časech minulých nebo budoucích lépe, ačkoliv nebyl sužován válkou panující za mořem, měl svých problémů dost. Zmenšující se turismus ho donutil sáhnout hlouběji do kapes a taky se zde smrt pustila do obírání živých na duších. Peníze jsou víc než budoucnost Vás nebo Vašich blízkých. Drancování, znásilňování a přepadávání na ulicích se stalo každodenní záležitostí, domy hořely a lidi umírali. Problém nebyl v tom, že by vše páchala ruka člověka, ale i grish, které toho měly za svůj život dost. Kdo ví a zná Kerch, není nepolíben skutečností o otroctví, které je v Kerchu poměrně legální záležitostí. Zákon na to nevidí, tedy nechce to vidět. Shu lidé i Fjerda zde posílal své lovce, aby dohnala pokusné oběti přímo do spárů jejich lodí. Nikdo nechtěl být v Kettedamu, který se zapsal do historie krvavým střetem Grish a lidí v docích. Onu osudnou noc se i moře zbarvilo krví.
Celý masakr začala i ukončila ruka Wintona Eastone, který pro mnoho zločinců je pořád jen Ďábel z doků, neboť jeho rukou padlo 32 Grish z toho 12 smrtičů a smritček. Můžete však spát klidně, jeho dohnala smrt o tři roky později, pochopitelně rukou Grish. Inu, zůstala na něj vzpomínka a dost možná krevní linie i vypálená slova o tom, že se jednoho dne vrátí.
NEJSI POUPĚ JSI RŮŽE 1752
Pro Fjerdu významné datum, pochopitelně se o něm příliš nemluví, neboť by jeden řekl, že je to navzdory všemu tabu. Ženy, krásná stvoření, která se ukázala býti taky smrtící. Fjerdští muži se rádi ženám pochopitelně dvoří, berou je na procházky, večeře u rodin, tance do místních podniků a nepohrdnou ani uměním; ne všechny ženy tohle ocení z celého srdce. Během válek byly ženy doma, staraly se o děti a pracovaly, aby se uživily. Tak to bylo dlouhé roky a mělo být. Jenže ideál to není pro každou, některé se chtěly postavit vedle mužů a ukázat, že jim stojí zemřít pro zemi taky. Nejsou to jen šičky, matky a manželky, ale taky vojačky. Toto svolení schválil král i tehdejší / současný vůdce svatých vojáků Loke Bendtsen. Djerholm a Ledový soud se střetl s neblahou vlnou nevole, která pučela v srdcích zděšených mužů, ať už to byli otcové nebo jen manželé. Nebyli nespokojeni, protože by se jejich ega bála újmy, ale z nebezpečí, jenž by jejich jemným květinám hrozilo na válečném bojišti. Nebyl to lehký cíl a zdálo se, že ačkoliv byl k tomu nakloněn i vládce země, zapomene se na to.
První z žen, která se chopila meče a vyzvala k tomu ostatní byla Birgit Weberg. Z obyčejné matky se postavila od plotny k armádě během jednoho dne. Za svůj život prostřídala v armádě mnoho pozic, které byly celou dobu i v jiných zemí pro ženy tabu. Od map se dostala až do role kapitánky a velmi těžce dýchala na krk i generálovi. Do Fjerdské historie se zapsala urputností a loajálností k své zemi v bitvě na hranicích roku 1754. (Zemřela ve svých 42 letech 1764 při střetu s II. Armádou.)
CAROVO ZDRAVÍ 1759
Decentně, ale přesto se světem šířily pomluvy o carově zdraví, které zdá se nebylo tak růžové, jak by si přál. Lidé se vzpouzeli, neboť zrovnoprávnění Grish a lidí pro ně bylo nehezkou ránou po tolika letech. Některé lidi si tím král naklonil, ale jiné? Začaly se tvořit skupiny odpůrců jeho vlády, doufali, že když na trůn usedne jeho jediný syn Andrei, bude vše jiné. Vše tomu nasvědčovalo, Andrei byl sám jedno velké tajemství sám o sobě, proto nikdo netušil, jaký názor ke Grishám zachovává. Žil s nimi od dětství, sledoval, jak jim otec vládnul a jak se jejich země ocitla pod zradou jedné z nich.
I během své vlády, dokázal car Runov Artemovich předat zemi mnoho změn, lichotivých zejména pro nelidské vojáky. K těm navzdory celkem hořlavé minulosti nechoval zášť, velebil je více nežli lidské vojáky, kteří za ně umírali každý den. Byl plně rozhodnut stanovit II. armádu nad I. A postavit je plně do čela svého vojska, zlepšit jejich status v celé zemi. Trpěli až moc. Jenže to se lidu nelíbilo, nebýt těchto vojáků, netrpěla by země Vrásou a taky útoky z jihu i severu.
Carovo zdraví se nelepšilo, naopak horšilo a navzdory velké snaze hojičů i alchymiků se nikomu nedařilo přijít co způsobuje jeho zdravotní potíže. I byli vysláni poslové do širých krajů s otázkou na lék, ale ti, co se vrátili nesli jen prázdná slova. Jednoho rána se car neprobudil, zvony roznesly zprávu o úmrtí vládce země do všech kopců, domů i lesů Ravky.
NOVÝ CAR 1769
Země byla ponechána bez vládce a jediný, kdo byl té doby schopný vládnout byla rada a ti, kteří celou dobu caru byli po jeho pravé ruce. Inu, záleží, zda to byli ti s dobrými úmysly nebo ne. Každá strana mince měla dvě tváře a totéž se propsalo napovrch i v případě carových nejbližších. Mladého prince zanechali v pozadí jejich stínů: „Sleduj a uč se, země povstane.“ Říkávali, ale Andrei v tom viděl něco jiného, temného – útlak.
Andrei Artemovich po smrti svého otce na trůn opravdu usedl, ale sebral Grishám rovnoprávnost s lidmi a nechal je pod velením generála První Armády, neboť nikdo jiný nebyl tak mocný a odvážný, aby se postavil jako tvář Grish, žít život v Malém Paláci jako členy Druhé armády, což prostý lid, opět pobouřilo. Pro odpůrce magistrů Malé Vědy, to nebylo dost, chtěli víc. Jenže, král byl daleko od jejich vlivu. Stejně jako jeho žena a později i synové. Naděje s počtem synů vzrostla…ovšem i odpor, který zesílil, když car dovolil svazky Grishů a lidí. Car si uvědomoval, že pokud nebude s vojáky zacházelo jako s lidmi, mohli by se proti němu otočit a být jeho pádem do temnoty.
PODVOL SE NEBO PADNI 1770 - 1775
Jih nikdy nespí, zlaté oči propalující své nepřátele a ohnivý sever; nevzniklo nic nezvyklého nežli oheň. Hranice hořely, ti, co byli v okolí padnuli na kolena a modlili se ke všem svatým i bohům za odpuštění, či naději na život. Tento střet se odehrál na Ravském území a zemi poznamenal především na jihu, kde některé malé vesničky byly srovnány se zemi. Ovšem poměrně známým střetem této pětileté války, byl i boj na moři. 1772 Quan De, tehdejší a proslulý generál stojící po boku vládkyně, jeho slovo bylo vždy podepsáno zlatem i prolitou krví. Bitva Krvavých vln se vepsala do dějin, díky urputnosti obou zemí a také množství krve, která byla do Pravého moře prolita. Rudé záblesky děl byly vidět i z pobřeží, stejně jako tanec jejich hromobití. Dvě země vyspělé mořeplavectvím a jedno velké herní pole. Bitva skončila bez vítěze, obě strany utržily velké ztráty a odnesly si i nevraživost vůči sobě, kterou nedokáže spojit ani společný nepřítel. Ravka se do Krvavých vln nezapojila, neoplývala té doby vhodným počtem lodí ani námořníků.
Hřebíček na hlavičku jednoho dne udeřil tichý mýtus, pro Ravku neznámá věc – Jurda Parem, na rozdíl od neškodné květiny, ze které byl vyráběn jako stimulant pro Grishi, byl Jurda Parem daleko nebezpečnější a měnil schopnosti v nemalých mezích. Posiloval je, ale také ovlivňoval psychiku uživatele, který se nezastavil před ničím, aby získal víc. Aniž by si uvědomil, že jej droga pomalu, ale jistě zabíjí.
TEMNÁ DOBA 1780 - 1786
První úder byl varování, ale zbylé byly rychlé, neutuchající a vražedné. Závislost Grish na Paremu se projevila agresivně jako virus, který měnil jejich vnímání na daleko temnější. Kdo se jim postavil do cesty poznal jejich sílu a krvežíznivost. Na Ravku upadly temné časy, Grishi posedlé závislostí jako lovečtí psi stopovali a hledali každý kousek Paremu a nevadilo jim při jejich cestách vyvraždit rodiny lidí, jenž se jim postavili do cesty. Země jim začala říkat Krvaví psi, neboť se neslitovali nad ničím…
Shu Han a Fjerda se přes to vše odvděčila Ravce pomocí, ale ne že by jim zrovna chtěly dát milodary, ale vyslaly své vojáky, aby zajali a zabili všechny, kdo projeví že jsou Grishami. Noci plné křiku končily tichem, kdy smrtícím útokům neunikly ani děti. Desítky Ravských Grish byly odvlečeny na sever a další desítky na jih, nikdo se už nevrátil…
Stejně jako umíraly Grishy na hranicích nebo stolech šílených vědců, přišla si hlasitá smrt i pro carici o rok později. Při snaze překročil Vrásu byla Mariana unesena volkrami z lodě a později roztrhána v temnotě tmavé rány jizvící zemi. Car tak zůstal se svými syny sám, již tehdy se po jeho boku začala objevovat Olya.
Během krvavých nocí a běsnění nejen Grish dychtících po paremu, ale taky řádících vojáků severské a jižní země se do šachové partie přidala nečekaná vyšší moc. Tehdy 1783 v mladém těle koloval odvážný duch a postavil se na stranu dobra, ačkoliv se mu oné noci stejně říkalo Černý Kacíř. Nikdo neočekával, že moc, která je do problémů dostala by se mohla proti nim stavět. Grisha s mocí Temnyje se dostala do blízkosti carské rodiny, kde setrvala celé roky. V současné době jej můžete znát pod jménem Kharzin, generál II. Armády.
Kir Vlasov muž činu, nebo aspoň tak jej přezdívali lidé, když se dozvěděli, že lidský voják porazil skupinu agresivních Grish, jenž plenily jednu z vesnic na východě Ravky roku 1786. On a jeho skupina vojáků byla vyznamenána za statečnost, ale také se samotný Kir dostal blíže caru…a jak se říká, blíže caru, blíže smrti. S bližším přístupem caru byl blízko i mladé Grishe se kterou do dnes nemá nejlepší vztah. Kir si v armádě vysloužil mnoho jmen, není divu, že povýšení z pravé ruky tehdejšího generála se z něj stal generál opravdový.
SHU HANSKÝ SMUTEK 1792 - 1793
Smrt nevynechá žádné dveře a jednoho dne zavítala i na jih, kde zaklepala přímo v paláci, aby si roku 1792 odnesla vladařku, a tak tento ten změnila z běžného na smuteční. Pro všechny obyvatele se tento den stal symbolem smutku, který za svého počátku uvrhl zemi do ročního truchlení. Huang Taban, zemí milovaná a opěvována žena, proti které by si žádný jeden občan tohoto jižního kraje nedovolil proti ní byť jednoho špatného slova vyslovit. Ale být milován lidem není vše, neboť jí to nezaručilo nekonečnou moc, kterou pro sebe i svoji zemi chtěla. Pilně jako včelička podporovala protilidské pokusy na uvězněných Grisách a sama byla ráda, když měla výsledky na zlatém podnose. Třeba i donesený jedním z rasy, kterou neměla za víc, než otroky a pokusné králíky. Grishy v paláci nebyly lež, ani výmysl Keršanů, byla to pravda, nechutná a zabalená ve zlatě, jenž pokrývalo obojky vybraných jedinců. Ti svému hrůznému konci neunikli, když vládkyně spočinula věčným spánkem, byli popraveni a jejich obojky roztaveny do ozdobných částí korun, které se Huang uložily v rakvi na hlavu.
Její jediná dcera nemohla na trůn usednout, a tak se kormidla chopil mladší bratr Wen Kir-Taban. Kdyby žil choď vladařky, byla by výchova něm, ale jelikož zemřel o dva roky dřív, jak ona, nemohl se do této situace míchat. Wen na trůnu od této chvíle zůstal a nevypadá to, že by se vůbec chtěl hnout, neboť mladičká princezna, není taková jako její matka. Možná, je na čase aby začali vládnout muži.
ZROZENÍ DRAKA 1797
Historie Shu-Hanu byla jasnější než kdy před tím, ačkoliv je to jen prostě zaobalená fakt, že jeden den se vryl do paměti i čichových buněk všem. Ravkané si pamatují, jak přes hory dokázali vidět ba i cítit rudou spalující záři, kdyby to byl lesní požár byli by za to rádi, ale ne, to byla samotná smrt dýchající na jejich záda a spalující těla uvězněných.
Ale všemi přezdívaný drak, už na zemi dávno svůj oheň chrlil, nejprve to začalo nenápadně, až když získal početnou skupinku, která mu byla věrná se kolečka rozeběhla kupředu. Nebuďte naivní, Shu draci neměli nikdy křídla, nebyly to bestie ze svatých kreseb, kdy samotná Ravka měla draky dva. Byl podobný spíše Mořskému biči, ale víc nebezpečný, neboť nikdy nenabral podobu draka, ale zůstal vždy člověkem.
I tak Shen-Rin Yin rozpoutal peklo na zemi, zatýkání hlava nehlava? Ne, vytypovaní jedinci, obvinění spolupachatelé, které země odmítala tolerovat a pochopitelně nechutní nelidi, kteří se nehodili pro pokusy. Ženy, děti, starci i mladí, bylo jedno kdo to byl, záleželo na tom, zda se se proti své zemi postavil a zda v jeho krvi kolovala neznámá substance, pohánějící Malou vědu. Nikdy nezjistili, jak věda funguje, tak proč si to nějak neodůvodnit a nechat všechny za
-bít takovým způsobem, jenž se zapíše do historie a udělá tak výraznou rudou tečku za větou. Shu han nikdy nebyl ta druhá země za nepřátelskou Fjerdou, byla vždy první a bude.
Na hranicích postavených v hlavním městě té noci zemřelo stovky životů, zcela pochopitelně zbytečně ztracených duší a jejich křik se rozléhal městem, ba celou zemi až k horám, kde rezonoval dál. Nad horami nebyla té noci mlha, ale kouř nesoucí ostatky dál, upozorňující Ravku na ožívajícího nepřítele. Kdo se s ním setkal, nemluvil o ničem jiném, než o zlosti kolující v jeho očích a auře, která páchla popelem. 205 životů nebylo zapomenuto, nikdy nebude, stejně jako jeho přezdívka Doragon, která k jeho způsobům sedí víc než dobře. Nechť jej oheň provází nadále.
ÚSVIT SMRTI A POČÁTEK CHAOSU 1799 - 1800
Kosa smrti jednoho dne ukázala na samotného cara, jehož zdraví se několik měsíců před smrtí zhoršilo vinou jedu podaného v jídle. Byť z toho bylo obviněno několik alchymiků a ti se zodpovídali samotnému generálu, nebylo nalezeno, kdo byl pravým strůjcem této odpornosti. Až později vyšlo napovrch, že vítr vane ze severu. Přes to, carští rádci i kapitáni s generálem odsoudili do vyhnanství dvě grishy, které s tímto incidentem měly dočinění. Na trůn nemohl usednout žádný ze
synů, nejmladší byl příliš mladý, prostřední nezvěstný a nejstarší? Ačkoliv na to měl věk, nebyl vhodný pro korunu, než dospěje morálního rozkvětu.
Na trůn proto usedla Olya, sestra Andrei, která po jeho boku stála už několik let od smrti jeho milované ženy. Muž by sám nedokázal vychovávat syny a vést zemi, proto nediskutovala a nepřemýšlela příliš, byla si vědoma, že se před mnoha lety vzdala trůnu pro život v menším panství a měla po svém boku syna, který na trůn nárok nemá, přesto -
že nese její krev. I proto chápala, že jejím cílem je výchova nového cara a musí se do toho ponořit úplně. Její volba by mohla později zemi uvrhnout do nepěkných chvil. Jedno je jasné 1800 …nový vládce povstane nejen v Ravce. A nebude to mít vůbec snadné. Grishové se obávají svého konce, když museli desítek let žít ve strachu bez svého generála, který je roky chránil a dával jim to, co lidé ne. Lidé se naopak obávají Grishů, jelikož když se dobře zaposloucháš, uslyšíš šuškání větru o oranžové rostlině, jenž pěje svoji krvavou píseň. Rok to nebyl vůbec lehký, neboť nejen příchod jurdy opět do země vyvolal paniku, ale vzrůstající únosy ze strany druskelle, nedokázaly nechat chladného nikoho. Potyčky na severských hranicích, často zacházely do pronikání nepřátelských vojsk na území Ravky, či naopak zahnání nepřátel na ústup do hustých lesů Fjerdy.
ROK VLKA 1801
Rok, který by si každý přál začínat hezky, ale opak je pravdou, tento rok občané začali útokem svatých vojáků na jejich dvě města, Balakirev, který padl na oběť ohni a bylo zde zmařeno mnoho lidských životů, ale také hlavní srdce Ravky, Os Alta, která se nenechala dobýt a navzdory mnohočetným ranám se postavila na nohy docela rychle a odrazila útok za pomoci spojení I. a II. armády. Nikdo z carských synů i samotné carice nebyl ohrožen na životě a už vůbec zabit, totéž platilo o generálech armády. Pochybnosti o jejich chování se ovšem na povrchu ukázaly, nenávist vůči grishám vzrostla, a to nejen díky zásahu Kharzina a jeho temných bestií.
Země se oklepala z jedné bolesti, ale přechází do druhé. Nevole na soužití s grishami komplikuje posunující se Vrása, příchod Shu do země a také mizení dětí blíže jižních hranic. Nezvěstných grish přibývá, zlost se hromadí. Je těžké být Grishou, ale také člověkem s rysy jiných zemí. Nevole lidu je slyšet až v hlavním městě, které provolává: „Konec nelidským vojákům!“ Je to snad strach v jejich očích, jen z toho, čeho byli svědky na náměstí, oné noci? Nebo, předpověď něčeho většího.
"Konec nelidským vojákům!" - Lid
ROK 1802
Brzy