Jak bývá zvykem, každá země má své tradice a aktivity, které se neustále opakují a jsou zažité do hluboké a dosti možná temné minulosti. Od každé země zde máte několik inspirativních událostí, které jsou pro ně velmi známé a často mezi občany oblíbené. Není však ani výjimkou či pravidlem, že některé nemohou být přivedeny k životu pro děj rpg. Inspirací pro tyto události byly jak reálné, knižní tak i upravené variace různých zemí. Pokud chcete do svých minulostí nějakou u akcí zahrnout, neváhejte se zeptat.
VYNÁŠENÍ MORANY
Ravka - jaro
Tradice jejíž počátky spadají až do téměř zapomenuté minulosti, kdy prostí vesničané oslavovali příchod jara jinak, nežli bylo zvykem. V některých povídkách vystupuje Morana jako sankta zimy a smrti, v jiných naopak nositelka jara. Každopádně podle pověsí byla utopena v řece, aby její chladnou vládu nahradilo jaro. Vždy je znovu zrozena a každé jaro opět topena, znovu a znovu. Ovšem je zcela pochopitelné, že by něco takového lidská bytost nedokázala přežít a ani vesničané netopí na jaře nějakou děvečku, aby přivolali jaro. Naopak místo toho vyrábějí látkové panny, které jsou stvořeny či přivázány na kříž z větví a její tělo je ozdobeno mašlemi. Vždy je hozena do ledové řeky a unášena proudem probouzejícího se toku. Ravka tuto tradici dodržuje neustále, ale těžce vázaná je k této události řeka Sokou kolem Ryevost.
LOV NA JELENA
Ravka - podzim
Lov je obecně v zemi omezen na určitá místa, kde se mohou místní občané volně vyřádit na divoké zvěři. Té není pochopitelně tak málo, jako bylo během běsnění severských vlků a medvědů v minulosti. I tak si carská rodina nechala vyhradit místa, kde ani baroni s hrabaty nesmějí lovit. Tyto místa = obory jsou otevírány jen za příležitostí proslulého jelena, který bývá zpravidla bílý, reprezentuje tak Morozova Stag, který byl skolen pro umocňovač sankta Alina. Zcela pochopitelně se nejedná o tento druh, ale o pouze severskou verzi běžné vysoké zvěře. Na začátku tohoto dne jsou zapáleny svíce ve všech kostelích v Os Altě, aby si lidé udobřili sankt Morozov a poté vyrazí synové carské rodiny (má-li některý z nich v oné době blízko den narození) či vybraní lovci spadající do řad carských lovců. Ulovené zvíře je prezentováno na večeři, paroží je přetvořeno do šperku, pokud jelen chycen není, je to považováno za nelibé znamení od svatých - karta se otočí a lovec bude loven.
DEN LIŠKY
Kerch - podzim
Ať už to zní, kdo ví jak sladce, nenechte se zmást, tento den rozhodně není, kdo ví jak šťastný pro chundelaté zvířátko nosící zrzavý kožich. Naopak, tyto tři dny jsou plné strachu, stresu a konec konců i bolesti. Historicky není tato tradice delší než sto let, ale přesto se v očích bohatých pánů zakořenila tak hluboko, jako by s nimi byla od prvopočátku, co se dotkly jejich nohy keršské země. Kerch samotný si tuto tradici udržuje poslední roky víc než aktivně, kdy dopřává boháčům větší rozmach, co se do výběru hnané zvěře týče. Lišky byly před 40 lety téměř vyhubeny, ale umělým chovem se do lesů opět vrátily a ani sychravé počasí je neodradilo. Během tří dnů, které po sobě jdou jako Den koně – Den psa – Den lišky. První den jsou jezdci vysláni sami do lesů a ucpávají liční nory během nocí, kdy se zvířata nedokáží vracet do nor. Druhý den vyráží se psy, kdy začínají zrzavé tvory nahánět a tento den přechází do posledního dne lišky, který končí pro unavená a často zraněná zvířata ve spárech psů nebo lidských zbraní. Tato událost je pouze jen pro bohaté, ale chudí mohou přihlížet.
STŘELECKÉ KLÁNÍ
Kerch - léto
Každoročně se během léta koná v Ketterdamu střelecké klání, které nejen baví návštěvníky skryté anonymitě masek, ale také zmenšuje počet obyvatel. Ačkoliv by to kde, jaká vláda mohla brát za nelidské, Ketterdamská smetánka v této aktivitě vidí víc než jen pobavení, zisk. Nic není zadarmo a tohle platí nastokrát zrovna v tomto městě, kdo chce vidět, jak se mistři střelby předhání v rychlosti a přesnosti jejich zbraní musí zaplatit. Není nikomu neznámo, že tuto událost podporuje i Obchodní rada, která kvůli tomu vyčistí na onu noc, ano noc celou jednu velkou budovu, kde obvykle bývá rušno trhovci nebo jinými obchodníky. Je to stejná budova, která slouží k tajným tržbám. Vše za velkými, kovovými dveřmi a chráněno tak před zraky zákona, který zde stejně nemá moc. Celé klání se koná jen jeden den, z vybraného počtu jedinců, kdy číslo nepřesáhne 50, nakonec skončí 3 a z nich je jen jeden výherce. Velmi často se stává, že výherce není nikdo a odměna, kterou činí velké množství peněz, nebo zbraně na zakázku od továrníků, kteří zde svoje nejlepší kousky prezentují. Ano, Ketterdam myslí na vše, zisk je prostě zisk i na úkor smrti.
ZIMNÍ TANCE
Fjerda - zima
Fjerda se může zdát napovrch chladná a neproniknutelná, jako by neměla vůbec srdce, ve skutečnosti má jedno hrdě bijící a hřející v duši každé místní ženy. I proto se každou zimu konají zimní tance, kdy svobodné ženy tancují a mají možnost si vybrat z mladíků nebo jiných svobodných pánů, kdy zcela pochopitelně musejí být dodrženy tradice země. Muž se ženou nemůže být nadále sám, dvoří se jí a musí strávit několik večerů s její rodinou. Ale tento den je výjimečný, vybrané ženy obdrží od svých nápadníků bílou růži omrzlou fjerdskou zimou. Společně tančí celý večer, celé této události přihlíží král s královnou, ale také vyšší vrstva armády a šlechta. Událost se koná každou zimu a je to jednou z velkolepých slavností pro celé hlavní město. Ženy tento den nosí bílou a ty, kterým se někdo dvořil následující den nosí ve vlasech věnec z bílých květů.
KRÁLOVSKÉ TURNAJE
Fjerda - nespecifikováno
Muži všech zemí, mají svoje mužské ego a není divu, že jej má i samotná severská země, zcela pochopitelně by za to nemohl fakt, že jejich bohem je Djel. I proto, že právě zemi vládnou převážně muži je zde událost, která nemá přesného dne ani ročního období, aby se dala načasovat. Naopak, koná se tak, jak se zrovna králi umane, nebo naopak jak se králi do nebe zachce. Ony turnaje nevznikly jen tak, historie sahající do dob, kdy posvátný strom byl ještě semínko, se konaly jen aby se našel nový dědic mezi syny krále. Tradice silných vůdců přetrvává i v současné době, a proto jsou konány turnaje, kdy výherce dostává trůn a poražený? Při dobrém dohledu Djela třeba život. Většinou poražený zůstal nehybně ležet. Když však není třeba nového dědice, koná se tato událost tradičně jen pro pobavení dvora, kdy šlechta vyšle nejlepší bojovníky v sedlech majestátních ořů do boje proti sobě.
DEN SMUTKU
Shu Han - 25.06.
Nikomu žijícímu v Shu-Hanu není tento den cizí, hanba, kdyby byl a jak by taky mohl někdo z věrných následovníků zesnulé vladařky na ni zapomenout. Bez rozdílu je v tento den trestáno provinění se proti zákonu, který si zakládá na modré, která je pro Shu-Han symbolem smutku. První rok této události byl opravdu zahalen ve smutku a trval celý dlouhý rok, ale nakonec se přesunul jen na jeden den, kdy je všem zakázáno se veselit. Tresty jsou přísné a bohužel nejčastěji porušovány zajatými Grishami, které se zákonu vzpírají, aby ukončili svůj život daleko rychleji. Za porušení je trest smrti bez rozdílu, neboť znesvěcení paměti tak vzácné vladařky jako byla ona, je téměř do nebe volající. Během smutečního dne jsou noseny modré květy k památníku, ty jsou druhého dne zaskládány rudou květinou a výraznými zelenými stuhami, které reprezentují její moc i po smrti.
FESTIVAL NÁVRATU
Shu Han - jaro
Jeden by řekl, že Shu-Han si zakládá jen na smrti, neboť i jeho druhý významný den sedá k tomuto tématu, jako ruka do rukavice. Smrt je zde ovšem brána naprosto jinak, nikdo nemusí být plně halen do modré a ani ulice nejsou zdobeny modrou, není zakázána, ale festival návratu oslavuje všechny rodinné předky, generace už dávno zapovězeny časem a velebí si jejich duchy, aby živým dopřáli posmrtného štěstí. Nebo, aby si zaručili dobrou karmu právě v posmrtném životě. Ulice i paláce tento den ožívají barvami, hudbou a tancem, často i představením pořádaným pro pobavení vladařky (vladaře). Události se traduje už několik let, ačkoliv tomu nebylo vždy, neboť toto privilegium patřilo je vládnoucí vrstvě, zesnulá vládkyně během své ‚kruté‘ vlády dovolila lidu oslavovat tento svátek s nimi a poctít tak i jejich generace pozorností a věcnými dary. Nejčastějšími dary jsou malé mince, svíčky i květy, ale někteří nezapomenou na koláčky s zapečenými kousky pergamentu uvnitř.